Místo posledního odpočinku tu však nenalezli lidé, ale domácí zvířata. Kočky a psi už dávno neplní jen roli hlídačů a lovců myší. Stali se součástí rodin a je tak pochopitelné, že páníčci se se svými chlupatými miláčky loučí mnohem obtížněji.

Především lidé žijící v bytech pak často řeší, kam zvíře po smrti pochovat. To byl i případ Josefa Mihuly z Vražkova, který už téměř před dvaceti lety přišel s nápadem vybudovat hřbitov pro domácí zvířata na svém zhruba hektarovém pozemku na úpatí hory Říp.

„První pohřeb se tu konal 8. března v roce 2003. Jednalo se o psa mého kamaráda z Neratovic, který ho neměl kam uložit. Otevření pohřebiště, které je vedené jako stavba, však předcházel rok plný jednání a shánění nejrůznějších povolení od všemožných institucí. Památkáři zakázali stavět vztyčené náhrobky, aby nenarušovaly ráz krajiny pod Řípem. Lokalitu také zkoumali kvůli spodním vodám hydrologové,“ vzpomíná Mihula, který tu má pochované i své dva psy a kočku.

S provozem a údržbou zvířecího hřbitova mu pomáhá kamarád Jan Fígr. Oba muži jsou už v důchodu a práce je tak pro ně zpestřením volného času. „Při samotném pohřbu mám připravenou i smuteční řeč, aby obřad měl nějakou kulturu a byl pietní,“ poznamenává Fígr.

V současné době se na hřbitově pod Řípem nachází asi 1 600 hrobů. Převládají psi a kočky, k vidění jsou tu však i náhrobky zakrslých králíků a různé druhy hlodavců.

Vedle sebe tu leží obyčejní voříšci i psí šampioni. Náhrobek s připomínkou vítězství na mistrovstvích republiky i světa tu má například boxerka Deltička.
„Je tu pochovaný i armádní pes, který sloužil během bojů na Blízkém východě a vyhledával výbušniny nebo kníračka, která jako záchranářský pes tehdy vypátrala mrtvou holčičku, jíž matka předtím zabila a tělo ukryla v lese,“ popisuje Mihula s tím, že na hřbitově leží i Rhodéský ridgeback princezny z Konga. Na pohřeb mu tehdy přijela zahrát i kapela.

Majiteli zvířecího hřbitova na úpatí hory Říp u Vražkova pomáhá s provozem Jan FígrMajiteli zvířecího hřbitova na úpatí hory Říp u Vražkova pomáhá s provozem Jan FígrZdroj: Deník/Michaela Rozsypalová

Nejedná se o jediného psa ze zahraničí. Leží tu zvířata z Číny a písmo na několika náhrobcích je tu i v azbuce. „Pravidelně jednou za rok sem jezdí nějaký diplomat z Ruska. Přilétne do Čech, přijede sem taxíkem, položí kytici a zase se vrací zpět,“ popisuje Fígr.

Období, po jaké mohou mít lidé hroby svých miláčků pronajaté, není podle Mihuly nijak omezené. „Takzvaná tlecí doba je stanovena na deset let, potom se musí majitel hrobu přihlásit, zda o něj dál stojí. Případně pak do něj může uložit ostatky dalšího zvířete. Za každý další rok po desetiletém období platí dvě stě korun,“ vysvětluje.

S nástupem zvířecích krematorií nabízí správci hřbitova i možnost uložení urny s popelem. Jeden z takových pohřbů se tam odehrál zrovna minulý týden. V případě, že se do země ukládají těla zvířat, musí být hrob 50 až 60 centimetrů hluboký. „Dříve jsme je ukládali i do malých rakví, nyní dáváme přednost slabé bavlněné dece, která se na rozdíl od igelitu nebo jinému umělému materiálu časem rozpadne. Co se týká náhrobků, ty si zájemci mohou objednat u kameníka nebo si vyrobit vlastní,“ dodává Mihula.

Lidé podle něj na své chlupaté přátele jezdí vzpomínat nejčastěji na Vánoce nebo na Dušičky. Stanovit však převládající věkovou nebo sociální skupinu klientů nejde. Svá zvířata tu mají pochovány starší lidé, rodiny s malými dětmi i mladé páry.

„Jediné problémy mi tu dělají někteří nájemci, kteří hroby obklopují různými kameny či jinými pevnými předměty, jež znemožňují sekání trávy. Vysvětluji jim, že si to musí zase odstranit, ale někdy je to marné,“ uzavírá Mihula.