„Pan Zwettler byl jediný, kdo zůstal v areálu Lovochemie. Ze sila obsluhoval elektrocentrály, které napájely zařízení mobilních operátorů. 
V okamžiku, kdy přišla informace, že se protipovodňové hrazení v areálu Lovochemie bortí a byla vyhlášena okamžitá evakuace všech osob, silo neopustil. Rozhodl se elektrocentrály obsluhovat i nadále, aby zachoval telefonní spojení," uvedl Vladimír Bažant, projektový manažer Reader & Falge, který na neobyčejnou obětavost pana Zwettlera upozornil.

„Dělal jsem jen to, co mi řekl můj zaměstnavatel a co bylo mou povinností. Skutečně 
v tom neshledávám nic zajímavého," jakoby se uznání bránil Petr Zwettler. Tento jeho čin přitom vedl k další důležité události.

„Nikdo jiný v areálu již nebyl. Jen pan Zwettler mohl informovat o skutečném stavu protipovodňové hráze. A tak pomohl zabránit řízenému zatopení chemičky, které bylo na spadnutí. Touto informací zabránil opravdu velkým škodám," dodal Vladimír Bažant.

„Dělal jsem jen svou práci. To by určitě dělali i jiní. Navíc jsem v areálu nebyl sám. Střídali mě moji kolegové," opakoval stále skromněji Petr Zwettler. Ten také dodal, že hlavní náplní jeho práce je jednou za dva dny vyšlapat 
7 250 schodů a nalít naftu do elektrocentrály. „V tom mi navíc pomáhali moji kolegové, kteří mi na loďce pravidelně vozili naftu," vysvětlil.

Vladimír Bažant však jeho práci vnímá jinak. „Pan Zwettler veškerou svou práci vykonával za zábranami, za kterými bylo více než čtyři metry vody. Hráz mohla kdykoliv povolit. Kdyby se tak stalo, přívalová vlna by v tu chvíli asi nedala šanci na záchranu. Pan Zwettler přesto pomohl zajišťovat odčerpávání vody," vysvětlil naléhavě Bažant. Ten uvedl také další neobyčejné činy pana Zwettlera.

„V noci do areálu firmy Brasica a Iveco pronikli tři Romové, kteří přijeli na pramici drancovat opuštěné firmy. Pan Zwettler je odhalil a statečně se postavil přesile. Zahnal je na útěk." To však nebylo všechno. „Při popraskání hadic u velkokapacitních čerpadel pomáhal našim lidem po pás ve vodě vyměňovat hadice a obnovit čerpání vody z průsaků. Toto vše jistě stojí přinejmenším za společenské ocenění. Rodina, přátelé tohoto muže i nejširší veřejnost by se o jeho činech měla dozvědět," shrnul Vladimír Bažant.

„Nevidím v tom nic výjimečného. Vždyť lidé by si přece měli pomáhat. Obzvlášť 
v takových chvílích, jako jsou povodně," uzavřel dosud neznámý hrdina Litoměřicka Petr Zwettler.