Pověst:

ZLATODOL NA LIŠČINĚ

Ve vrchu Liščině u Ploskovic, který dnes Zlatým vrchem nazývají, jest na straně k Myšticům veliká jáma. Říkají jí Zlatodol; dobýval prý se v ní drahý ten kov.

Stalo se to takto: Pasáček ze zámku boskovického, když tam jednou ovce pásl, našel několik zlatých lesklých drátků, kterými rohy berana ozdobil. Když večer stádo domů hnal, potkala je paní kněžna. Ptala se, kde ty drátky našel a pasáček jí vše vypověděl. Dala nález zkoumati, a řekli jí, že jsou to žilky ryzího zlata. Povolala z Vlach tři horníky, kteří na Liščině důl založili. Našli-li něco, nikdo se nepamatuje; jen to je jisto, že nedlouho po otevření zlatý důl celý se sesul a všechny tři zlatokopy zasypal.

Leckdos po nich zkusil na Liščině zlato kopati, ale vždy to špatně dopadlo. Jednoho dne zmizel takový dychtivec zlata a nikdo nevěděl, kam se poděl.

Také prý asi před sto lety hajný se psem šel přes Liščín pochůzkou a pes mu kus zlata přinesl. Pěkný peníz za ně dostal. I jeden domkář z Myštic zkusil svoje štěstí a začal ve vrchu kutati. Ale dlouho jeho práce netrvala. Jednou z rána byla šachta zasypána a po domkáři nebylo od té doby ani vidu, ani slechu.

Pidimužíci hlídají prý svůj zlatý poklad a běda každému, kdo jim ho chce vzíti.

J. R. Tesař: Litoměřicko, Obraz vlastivědný, I. díl; Nákladem Ratibora Vodseďálka v Lovosicích, tiskem Hynka Jirky v Roudnici n. L., 1926

Keramické trhy na ploskovickém zámku.

Pátrání:

Pověst o Daliborovi je známá, především díky literárnímu zpracování Aloise Jiráska ve Starých pověstech Českých. „Koncem 15, století se tady usadil Adam Ploskovský z Drahonic, který byl známý jako vykořisťovatel poddaných. V roce 1496 v Ploskovicích došlo k povstání. Lidé se vzbouřili a na Adamovi si vynutili propuštění z poddanství. A vzbouřených poddaných i celého panství se tenkrát ujal rytíř Dalibor z Kozojed," vypráví kastelánka ploskovického zámku Jana Zimandlová.

„A za tento čin, který byl tehdy samozřejmě v rozporu s feudálními zvyklostmi, byl Dalibor zajat a uvězněn v právě dokončené věži v Praze, která dodnes nese jeho jméno Daliborka," připomíná Jana Zimandlová. „V roce 1498 byl za svůj čin popraven. Pověst zpracoval Alois Jirásek a málokdo ví, že reálné základy této pověsti jsou u nás v Ploskovicích."

Podle Zimandlové jsou známé příběhy z pověsti z pověsti o Daliborovi zpracovány romanticky. „A to především, to, že „nouze naučila Dalibora housti" či další," dodává.

Daliborův případ se stal v českých zemích velmi známý, a to nejen díky průlomovému nálezu mezi právníky, ale i mezi prostým lidem, zejména mezi kterými postupně vznikaly o Daliborovi zmíněné pověsti. Známé zpracování podal Jan František Beckovský a poté velmi obdobně Alois Jirásek, který Dalibora zachytil jako obránce chudých, prvního vězně v Daliborce, houslistu-samouka, který se živil pomocí košíku spouštěného z okna, kam mu přispívali dojatí měšťané za jeho hudební produkci. Na námět legend vznikla opera Dalibor od Bedřicha Smetany.