Herec a dramatik Jan Skopeček se narodil 19. září 1925 v Litoměřicích. Během druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. Po válce působil v několika oblastních divadlech a v roce 1949 se podílel na založení Divadla pod Palmovkou (dříve Divadlo S. K. Neumanna a Městské a oblastní divadlo), ve kterém také následně působil. Napsal celkem šest divadelních a několik rozhlasových her. Od prezidenta Miloše Zemana si v roce 2017 převzal medaili Za zásluhy.

Ve filmech a seriálech hrál zpravidla menší role či vedlejší postavy. Poprvé se ve filmu objevil v roce 1952, když v dramatu Únos ztvárnil roli německého redaktora Wünsche. Zřejmě nejznámější je však jeho role v seriálu Tři chlapi v chalupě a navazujícím filmu Tři chlapi na cestách.

Zahrál si ve filmech Dobrý voják Švejk, Vyšší princip, Kožené slunce, Klapzubova jedenáctka, Marečku, podejte mi pero! nebo pohádce S čerty nejsou žerty. Objevil se také v populárním televizním seriálu Hospoda.

Slabost pro víno, sladkosti i Vršovice

Jak se svěřil v jednom z rozhlasových rozhovorů, za nejšťastnější období na této scéně považoval 60. léta, kdy jí šéfoval Václav Lohniský. „Byl trochu střelený, ale báječný ředitel,“ řekl s humorem sobě vlastním Českému rozhlasu. „Na Palmovce se díky němu hrály skvělé hry, evropskou premiéru tu třeba měla Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové.“ Rád vzpomínal ale i na "lehčí" divácké kusy, například na adaptaci Tří mušketýrů, která byla dlouhou dobu vyprodaná.

Jan Skopeček měl slabost pro sladkosti, sklenku vína a pražské Vršovice, kde žil se svou ženou, herečkou Věrou Tichánkovou. Na scéně libeňského divadla se občas setkali, před kamerou ale zřídkakdy. „Jeden z nás vždycky musel hlídat psa,“ prozradil se smíchem Pražskému deníku před třemi roky, kdy už přebýval v domově seniorů.