Václavu Tomšovskému skoro pořád někdo volá. Běžně je to kvůli zraněným zvířatům. V pondělí 2. září měl ale vedoucí záchranné stanice Falco telefon u ucha ještě daleko déle než obvykle. Den předtím totiž stanice oznámila, že po čtvrtstoletí končí. „Po více než 25 letech záchranná stanice Falco v roce 2025 ukončí svou činnost,“ napsali zachránci zvířat z Litoměřicka na Facebook. Příspěvek ihned strhl lavinu podpory.
Jak Deník na místě zjistil, zpráva o konci klíčové neziskové organizace naštěstí není definitivní. Bude však záviset na tom, jak se především krajští politici postaví k nepřijatelné realitě, v jaké poddotovaná stanice musí fungovat.
Zranění holubi, lišky, labutě, veverky, ježci a další desítky zvířat v Dolním Týnci vzaly pondělní novinářskou návštěvu s poklidem. Z přímých slov Václava Tomšovského ale jasně plyne, že idyla je jen zdánlivá. Vedoucí stanice popsal, že každý rok trne, jestli dostane krajskou dotaci. A teď už s tím ztratil trpělivost.
„Žádáme o systémové řešení. Nejlepší by bylo, kdyby se k tomu kraj postavil podobně jako jiné kraje. Že třeba udělá pětiletou smlouvu,“ nastínil Tomšovský. Jinak bude muset stanice svou činnost skutečně postupně utlumit, jak to naznačila na sociální síti. Zrušila by svozy a doběhla jen uzavřené smlouvy s krajem nebo státem.
Přístup krajů v Česku k financování podobných záchranných stanic je podle insiderů sice někde i horší, na druhou stranu má právě Falco na starosti skoro nejrozlehlejší spádovou oblast, čítající téměř 5 tisíc kilometrů čtverečních. Na dva správní obvody na Liberecku přispívá Liberecký kraj na rok a půl 75 tisíc.
Ten Ústecký dává na 12 správních obvodů z Programu pro rozvoj ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty 200 tisíc. „Je to s odpuštěním směšná částka,“ zhodnotil Tomšovský s tím, že jen za palivo organizace vydá kolem 300 tisíc ročně. Spádovou oblastí jezdí každý den dvě auta, která do Dolního Týnce svážejí zvířata, nebo jejich problémy řeší na místě.
Rozpočet zvířecí záchranáři dofinancovávají z programu péče o krajinu ministerstva životního prostředí a z veřejné sbírky pod hlavičkou Zvíře v nouzi. Konkrétně ze sbírky mají záchranáři díky drobným dárcům 200 až 300 tisíc na rok. Ani to ale nestačí. Kromě dvou lidí v autě jsou další pracovníci přímo na stanici, aby se tam starali o dovezená zvířata.
Některá z nich tu mají dlouhodobě, jako hendikepovaného čápa Huberta, který je tu už 22 let. Celkem je nyní v Dolním Týnci 300 zvířat, těch s trvalým hendikepem je tam kolem 70.
Mezi telefonáty, které měl Václav Tomšovský v pondělí, byly prý i ty od krajských zastupitelů. Možná se tak blýská na lepší časy. Situaci budeme dále sledovat.
