Rajón, kde Falco působí, patří v rámci záchranných stanic mezi největší v republice. Vedoucí a hlavní ošetřovatel Václav Tomšovský přiblížil, že do jejich území spadá třináct správních obvodů.

„Vyjma Chomutovska jezdíme po celém Ústeckém kraji a také na Českolipsko a Novoborsko,“ poznamenal Tomšovský, když se právě vracel zpět na stanici z vísky Mědvědice u Třebenic se zraněnou poštolkou. „Srazilo ji auto. Nyní ji čeká rentgen a ošetření. Poté se uvidí, zda bude po vyléčení schopna návratu do přírody nebo už s handicapem zůstane u nás,“ dodal. Jako každoročně nyní zaznamenávají zvýšený nápor, kdy jim lidé nosí ježky, o kterých se domnívají, že bez pomoci nepřežijí nastávající zimu. V současné době jich na stanici mají zhruba sedmdesát.

„Průměrně přijímáme dva denně. Nejmenší z nich váží jen 90 gramů. Ten by zimu venku opravdu nepřežil,“ popsal Tomšovský. Šanci na přečkání zimy venku mají podle něj bodlináči, kteří váží minimálně půl kila. Je také rozdíl, zda ježka lidé najdou uprostřed městského parku, nebo na své zahradě. V druhém případě ho doporučuje místo převozu na stanici zkusit vykrmit.

„Nabídnout mu lze například kočičí konzervy nebo kvalitní granule, ke kterým je však nutné, stejně jako ostatním zvířatům, zajistit i dostatek vody. Vhodné jsou i odřezky ze syrového masa. V žádném případě by neměl dostat zbytky již upraveného jídla,“ upozornil Tomšovský. Pokud by lidé chtěli ježka na své zahradě také ubytovat a nevědí jak na to, mohou se s prosbou o radu na dolnotýneckou záchranou stanici obrátit.

Podle Zdeňky Nezmeškalové z Českého svazu ochránců přírody jsou jako zimoviště pro ježky vhodné například hromady klestí, listí a dalšího přírodního materiálu. „I přes všechna doporučení se ježci do záchranných stanic dostávají. Část z nich bude ještě letos vypuštěna zpět do přírody, ale okolo osmi set ježků tam přezimuje. Uživit takovou bandu hladových krků je finančně náročné,“ poukázala Nezmeškalová a dodala, že veřejnost může záchranné stanice zapojené do národní sítě podpořit prostřednictvím sbírky Zvíře v nouzi.

Právě s nedostatkem financí se letos na jaře potýkali i v Dolním Týnci. Hrozilo dokonce, že po čtvrtstoletí existence skončí. Činnost Falca je totiž z větší části závislá na podpoře Ústeckého kraje. Ten chtěl v rámci úsporných koronavirových opatření dotace pozastavit. „Naštěstí nás kraj nakonec podpořil částkou 200 tisíc korun. Pomáhá i kraj Liberecký, který nám jednou za dva roky posílá 150 tisíc korun. Právě peníze jsou pro nás limitující, pokud by jich bylo více, mohli bychom být více flexibilní,“ uvedl Tomšovský, jenž je jedním ze tří lidí, kteří ve Falcu působí.

Při náročné práci nezná volné víkendy, v týdnu pracuje zpravidla od 8 do 20 hodin. „Během sezóny od dubna do konce listopadu mám 15 až 20 výjezdů denně. Často se stane, že jsem například v Rumburku a volají mně z Litvínova, abych přijel pro zraněné zvíře. V takovém případě bohužel nemohu přijet okamžitě,“ vylíčil Tomšovský.

Plné ruce práce mají také ošetřovatelé přímo na stanici. V trvalé expozici tam pečují asi o osmdesát zvířat, které se už kvůli handicapu nemohou vrátit do přírody. Je mezi nimi například jezevec, který už jako mládě přišel o oko a vyrůstal na umělém mléku, nebo ježek bez tlapky. Ve voliérách tam zůstávají také plši, veverky, sokol stěhovavý nebo výr velký. Součástí provozu stanice je také ekologická výchova pro školy. Ta je nyní stejně jako prohlídky přerušená. Do areálu proto nesmí ani soukromé osoby. V případě nákazy zaměstnanců by se totiž neměl o zvířata kdo postarat.