Hrázděnka, v kapkách rosy na zahradě se odráží slunce. Pod stromy doutná oheň, za plotem se pasou ovce a kozy. Takto idylicky působí v babím létě lesní klub Hliněnka. Od začátku školního roku funguje v pilotním režimu. „Lákalo nás spojit výchovu svých dětí s prací,“ vysvětluje Iva Chovanečková, která spolu s Janou Kocourkovou klub v Hlinné provozuje. Před několika lety se potkaly jako kolegyně v úštěcké mateřské škole. „Kdybychom daly své děti do klasické školky, měly bychom pohodu, dělaly si svoje. I předškolní děti by ale podle nás měly zůstat s maminkami. A zároveň víme, že děti potřebují děti,“ říká Chovanečková.

„V klasické školce se skoro všechno dělá uvnitř. Přitom spoustu toho se dá dělat v přírodě,“ myslí si průvodkyně klubu s tím, že ani náplní, ani organizací dne se ale jinak Hliněnka od klasických školek příliš lišit nechce. Děti mají být venku i v zimě, rodiče se však nemusejí bát. „Nejsme zastánkyněmi rčení, že není špatné počasí, ale jen špatně oblečené děti,“ uklidňuje Chovanečková. Hliněnka má zázemí v hrázděné chalupě, která patří jí s manželem.

Každodenním programem pro děti je přivítání na zahradě, pár her a pak procházka. „Jeden den v týdnu podnikáme delší výlet. Vezmeme si s sebou svačinu a vrátíme se až na oběd. Po poledním odpočinku jdeme zase na zahradu,“ popisuje průvodkyně.

Děti do Hlinné vozí například rodiče z Litoměřic nebo Libochovic. Zatím třeba jen na jeden den v týdnu. Jedni rodiče jsou pražští, v okolí mají chalupu. Zástupci Asociace lesních školek už se v Hlinné podívat byli. „Zajímali se například o náš školní vzdělávací plán. Chtějí mít pod sebou kvalitní školky,“ říká průvodkyně.

Chovanečková s Kocourkovou jsou inspirovány waldorfskou pedagogikou. V ní je každé roční období svázané s určitým svátkem. Nedávný svatý Václav je spojen se sklizní, s úrodou a poděkováním. „Sklízíme, co máme na zahradě nebo najdeme v přírodě, sušíme, krájíme, zavařujeme,“ popisuje Chovanečková. Děti také vaří anebo se věnují ručním pracím. „Každý den přináší něco nového,“ popisuje průvodkyně. „Nastavujeme si pravidla s vlastními dětmi i dětmi ostatních rodičů. Třeba na jaký strom a jak vysoko mohou lézt.“ Chovanečkovou těší hlavně to, jak jsou děti nadšené z čehokoli nového. Nadšeně běhají i za bedlami, které u Hlinné rostou ve velkém. „Maminky se pak trochu čertí, že každý den musejí smažit řízky,“ směje se průvodkyně.

V Hliněnce je hodně zvířat, která si děti můžou pohladit. U hrázděnky a na pastvinách, které Chovanečkovým patří, se pasou poník, ovce, kozy a krávy. Na zahradě jsou i psi, morčata, králíci, kočky, slepice a kachny. To je asi největší přidaná hodnota lesního klubu v Hlinné, který však není jediným zařízením s prvky lesní školky v regionu. Litoměřická mateřinka Kytička jezdí s dětmi do přírody na Mentaurov. Podobně funguje i Školička ve mlýně v Opárenském údolí. Lesní školka nazvaná Venku vznikla v Brné, v Proboštově mají Samorost, v Nebočadech u Děčína Jurtu.

Jaroslav Balvín