Vepředu učitel a před ním v řadě za sebou žáci. Tak vypadá klasická, takzvaná frontální výuka. Vzdělávací program Začít spolu, na který v Čechách některé školy postupně od roku 1994 přecházejí, tradiční uspořádání třídy bourá. Jak přesně vypadá, uvidí rodiče budoucích prvňáků na dnech otevřených dveří, které 22.-23. března pořádá jedna ze tří škol v kraji, která podle tohoto programu druhým školním rokem vyučuje. Jde o Základní a mateřskou školu v Liběšicích.

„Mohou se podívat do první a druhé třídy, kde zatím program probíhá,“ zve rodiče ředitel školy Jan Táborský. Každým rokem se má přidat jedna další třída, až na program přejde celý první stupeň.

V třídě zapojené do programu Začít spolu chybí klasické uspořádání stolů do řady. Žáci, kteří sedí po skupinkách v kruhu, nejsou nijak limitováni v pohybu. Pomůcky jim nepřipravuje učitel, děti si je podle potřeby berou samy.

Druhým rokem vede takovou třídu v Liběšicích pedagožka Irena Hamouzová. „Žáci společně každý den po dvě hodiny řeší úkoly z jedné oblasti vyučování. Zbytek vyučování se blíží tomu klasickému,“ popisuje učitelka. Podstatné na programu je, že se děti učí primárně radit se mezi sebou. Pokud si nevědí rady, poradí se se skupinou, která stejný úkol plnila předešlý den.

Pedagožka učila v běžné třídě 18 let, může tedy srovnávat. „Děti v programu Začít spolu se umějí lépe vyjadřovat. Nebojí se říkat svoje názory. Neustále spolupracují,“ popisuje Hamouzová.

Podle ní se oproti tomu při frontální výuce vždycky obracejí primárně na učitele. „Takto se poradí se spolužákem a mnohdy látku pochopí lépe.“ Nevzniká prý přitom efekt, že když někdo něco neumí, ostatní ho vyčlení z kolektivu. „Pomáhají si, snaží se slabšího vtáhnout. Nejde tu o výkon, děti spolu nesoutěží,“ přibližuje pedagožka.

Vedení školy se po tři čtvrtě roku od zavedení programu Začít spolu optalo rodičů dětí první třídy, jak kvitují jejich výsledky. „Dopadlo to perfektně. Všichni jsou s programem maximálně spokojeni,“ bilancuje Táborský s tím, že rodiče oceňují především rozvoj samostatnosti dětí a to, že si navzájem pomáhají.

Ve třídě s programem Začít spolu škola navíc úspěšně integrovala chlapce s těžkým postižením. „Je pro integraci jak šitý na míru,“ podotýká ředitel s tím, že kvůli programu sem vozí rodiče i některé děti, jejichž spádovou školou není ta liběšická.

Vzdělávací program Začít spolu není to jediné, čím liběšická „základka“ vyčnívá mezi vesnickými školami podobné velikosti. Pyšní se titulem Ekoškola, má vlastní centrum volného času s více než 20 kroužky a patří k úspěšným žadatelům o různé dotace a granty Ústeckého kraje nebo ministerstva školství.

Letos čeká školu premiéra při žádání o dotaci z IROP o zatím největší částku, kterou poptávala, a to o 3,4 milionu korun. V květnu se dozví, zda je získá. Pokud ano, vybuduje během prázdnin moderně vybavenou chemicko-fyzikálně-přírodopisnou laboratoř.