Publikaci vydá opět polsko anglické vydavatelství Centrala, které své knihy distribuuje po celém světě. Zdálo by se, že se umělec podobně jako mnozí další oklepává z „patálie“ s koronavirem, ta ho prý ale příliš nezasáhla. Zachránilo ho vyučování na Vyšší odborné škole a Střední škole obalové techniky ve Štětí, ale i menší „šolichy“ s jeho oblíbeným hrdinou Jarmilem.

Pokračování vašeho komiksu o Jarmilovi se bude odehrávat v Indii. Proč takový skok z malého města na severu Čech?
Indii jsem navštívil před dvěma roky s kamarádem. Jak není mým zvykem, na cestě jsem si „poznámky“ dělal jenom foťákem. Kreslit si skici prostě nešlo, Indové jsou hrozně kontaktní a bylo tam navíc spousta podnětů na to, abych se zastavil. Uzávěrku od nakladatele mám v polovině září, kniha by měla vyjít v listopadu. A poprvé bych ji měl představit na komiksovém festivalu Frame v Praze.

Máte tedy docela šibeniční termín. Jak intenzivně na komiksu „makáte“?
Průběžně asi osm hodin denně přes celý den, k práci vstávám ráno, dělám si přestávky. Za tuhle „šichtu“ zvládnu ve finále udělat tak třetinu jedné stránky. Pracuji tak, že si jeden den něco rozmyslím, další to rozkreslím a nakonec třetí den obrázky obtahuji a vybarvuji. Původně jsem tento příběh začal vprostředku, ale pak jsem se musel vrátit k systému vyprávění od začátku do konce.

O čem ten komiks vlastně bude a komu bude určen?
Zamýšlím ho spíš pro děti než dospělé. Chci jim ukázat, co jsme s mým kamarádem viděli na cestě po Indii. Třeba to, jak se k nám na treku v Himálajích připojila trojice psů z jedné tibetské vesnice. Putovali s námi půl dne, kdekoli jsme si dali pauzu, zastavili se taky, koupali se s námi, když jsme dorazili k vodě. Když jsme jedli, vzorně čekali, až jim něco hodíme. „Vyžrali“ akorát vždycky obětní dary ve všech kostelích, kolem kterých jsme šli.

To vypadá jako idylka…
Začalo to tak. Když jsme šli kolem stád ovcí, pastevci psy zaháněli mačetou, přišlo mi to přehnané. Jenže pak jsme dorazili k jednomu stádu, které zrovna nikdo nehlídal, a jeden ze psů vyskočil a zadávil jehně. V tu ránu jsme měli na krku celou vesnici, chtěli, ať to jehně zaplatíme. Psi zdrhli. Argumentovali jsme, že nejde o naše psy, nakonec jsme vyvázli. Ale neměli jsme z toho dobrý pocit.

Co v komiksu najdeme dál?
Třeba tygra v národním parku. Jarmil se vyskytne i na poušti, kde jsme také byli. Dál svého hrdinu zobrazím na letišti, v metru i přecpaném autobusu. A také s opicemi v indických slumech.

Živit se komiksem v Čechách je rizikové podnikání. Jak ho ovlivnila koronakrize?
Mě se překvapivě příliš nedotkla. Jsem rád, že mě podpořila Vyšší odborná škola ve Štětí, stejně jako i její ostatní pedagogy. Pomohl mi i Portál české literatury, podobně jako několika dalším českým komiksovým výtvarníkům tím, že je honoroval za videa o tom, jak tvoří. Nakreslil jsem pro tento web naživo před kamerou Jarmila, jak tráví čas sám na sídlištní prolézačce.

Pomohl vám během epidemie ještě někdo?
Honorářem mě podpořil jeden obchod s komiksy v německém Stuttgartu a zároveň pořadatel tamního komiksového festivalu. Ten chtěl vydat speciál jako dobročinnou akci pro postižené. Téma, které zadal výtvarníkům, bylo, jak jde přežít karanténu. Jarmila jsem tentokrát nechal jezdit na skateboardu na překážkách, které mu dala domácnost. Jako pračku nebo ledničku či knihy. Nápad jsem dostal po zhlédnutí skutečného videa, jak se „skejťáci“ doma zařídili během koronakrize. V dubnu sborník v Německu vyšel. Nepadly mi ani zakázky pro obrázkový časopis Raketa, který nepřestalo vydávat pražské nakladatelství Labyrint.

Řada umělců byla za karanténu překvapivě ráda, prý měli čas na práci. Jak jste na tom byl vy?
Jsem zvyklý být zalezlý doma nebo někde na stipendiu a kreslit a kreslit. To dělám třeba i ve vlaku, když někam jedu. A ano, i já jsem si během celostátní karantény kreslil věci, na které bych jinak neměl čas. Odpadlo mi dojíždění za výukou do Štětí, jinak jsem ale do školy dělal přípravy na vyučování on-line. Také přes obrazovku jsem pokračoval i ve výuce pražských studentů komiksu, s tím jsem naživo začal už loni. Teď se s nimi konečně opět setkám na prázdninovém workshopu u Doks.

Marek Rubec
Narodil se v roce 1979 v Litoměřicích, kde stále žije. Studoval na zdejší střední pedagogické škole, poté absolvoval na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a v ateliéru animované tvorby Fakulty multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Živí se jako ilustrátor a pedagog Vyšší odborné školy a Střední školy obalové techniky ve Štětí. Díky komiksu často cestuje, před třemi lety byl například v ateliéru Švédské asociace komiksu v Malmö.
Rubcův opičí hrdina Jarmil v předloni vydané knize se díky polsko-anglickému vydavatelství Centrala objevuje na komiksových festivalech a ve speciálních knihkupectvích po celém světě. Vy si ho můžete koupit v pražském knihkupectví na Letné s komiksy Page 5 a prostřednictvím internetových stránek www.centrala.org.uk.