Později v ní chtěl majitel vybudovat restauraci s vyhlídkou, pro sebe loftový byt.  Dnes zde mají své království jen holubi. Podle nepořádku kolem se tu přesto čas od času potulují i sprejeři a pochybné existence.

„Budovu jsme zakonzervovali a v tuto chvíli vyčkáváme, co dál," prozradil nynější majitel věže Roudničan Jiří Šikula. Od dráhy ji odkoupil před sedmi lety, předtím ji měl v pronájmu. Původně chtěl v prvním patře pětipatrového vodojemu vybudovat byt, v horní části pak restauraci s vyhlídkovým ochozem. Z finančních důvodů však od svého plánu ustoupil.

Opuštěná místaLákalo vás někdy překročit práh opuštěného stavení a dozvědět se o něm víc? Vydat se na vlastní pěst do spletitých labyrintů podzemních chodeb? Rozkrýt záhadu tajuplné zříceniny? V letním seriálu Litoměřického Deníku vás na taková místa našeho regionu zavedeme. V 1. díle jste se více dočetli o vile Pfaffenhof pod Radobýlem, ve 2. a 3. o větrném mlýnu u Siřejovic, ve 4. pak o bývalé octárně v Litoměřicích, v 5. jsme vás vzali do pivovaru v Doksanech. A kam bychom se měli vydat dál? Pište na veronika.udatna@denik.cz

„Nyní je budova k prodeji. Několik zájemců už se ozvalo, ale chtěli smlouvat o ceně, takže jsme to nikdy nedotáhli do konce," řekl Šikula.

Unikátní nemovitost o ploše 150 metrů čtverečních nabízí realitní kancelář za necelých sedm milionů korun.

„Technologii pravděpodobně někdo rozkradl hned, jak vodojem přestal sloužit potřebám vlakového seřadiště. Do třetího patra vede zachovalé schodiště, k rezervoárům na vodu nahoře je ale těžké se dostat," popsal Jiří Šikula.

Až 120 kubíků vody
Dnes nevyužitá stavba svou úlohu kdysi plnila na výbornou. Pod svrchním pláštěm v horní betonové části se skrývají dvě nádrže, každá z nich přitom dokázala pojmout až 60 metrů krychlových vody.

„Kvalitu betonu kopule dokumentuje skutečnost, že tíhu vody 120 tun neslo pouze 12 centimetrů silné betonové izolované dno báně a stěny o šířce pouhých 8 až 15 centimetrů," stojí v textu na stránkách, které mapují vodárenské věže v celé zemi, www.vodarenskeveze.cz.

Další vodárenské věže v Roudnici n. L.Komínový vodojem v areálu bývalých Roudnických strojíren a sléváren na Špindlerově třídě – cihlový komínový vodojem nejspíš sloužil přilehlé kotelně, jeho tvar je válcový s mírně šikmou střechou, dnes slouží jako stanice pro antény a vysílače, komín se několikrát mihl ve filmu Marečku, podejte mi pero, kde si zahrál celý areál strojíren.

Věžový vodojem v areálu podniku Glazura v Roudnické ulici – ještě v roce 1958 řešil závod nedostatek vody připojením na městský vodovod, později byl vybudován věžový železobetonový vodojem s vlastními studnami u Dobříně, konstrukce byla nedávno sanována a izolována, vodojem nejspíš slouží dodnes, v areálu dříve stál také dvacetimetrový komínový vodojem, po roce 1989 byl však zbourán.
Zdroj: vodarenskeveze.cz

Základ vodojemu tvoří monolitický železobetonový kvádrový dřík. Od nábřeží do úrovně kolejiště je obložený žulovými kameny. Jeho horní část je vyplněná neomítnutým červeným cihlovým zdivem. V něm jsou umístěna na každé straně dvě úzká okna, na bocích věže jsou zazděna.

„Ze stěn dříku je vykonzolováno vnitřní schodiště i jeho vnější rameno, vedoucí ke vstupu do věže pod úrovní kolejiště," popisují stavbu Vladislava Valchářová, Lukáš Beran a Jan Zikmund v publikaci Industriální topografie.

Přechod mezi dříkem a válcovou nádrží zvýrazňují architektonicky zdůrazněné konzole v osách stěn.  Plášť rezervoárů zakončuje kopulovitá střecha z měděného plechu. Její střed zdobí osvětlovací a větrací lucerna opět s kopulovitou stříškou, zakončená hromosvodem. Obě střechy dnes pokrývá letitá patina měděnky.

Typ vodojemuTypově identické drážní vodojemy, které v minulosti sloužily pro potřeby seřaďovacích vlakových nádraží, jsou v republice tři. Vedle Roudnice nad Labem také v Mostě a ve Valašském Meziříčí. Spodní část vodárenské věže je vždy čtvercového půdorysu, horní část s rezervoáry kruhová. Střecha je kopulovitá, zakončená osvětlovací a větrací lucernou s hromosvodem. Staviteli roudnického vodojemu byli v roce 1927 Antonín Hádl a František Hájek.

Voda se do vodárenské věže samočinně čerpala sacím potrubím ze studny umístěné ve břehu řeky. Strojní zařízení vodojemu se údajně skládalo z elektrických motorů, dvou čerpadel a různých filtrů.

„Z vodojemu pak byla vyčištěná voda rozváděna k jednotlivým vodním jeřábům, jimiž byly zásobovány parní lokomotivy, a dále ke dvěma požárním hydrantům umístěným na nástupišti," je možné se dočíst na webu věnovanému vodárenským věžím.

Svou úlohu vodojem přestal podle pamětníků plnit asi před čtyřiceti lety, kdy postupně přestaly parní lokomotivy jezdit. Od té doby je bez využití. Unikátní stavba však zůstává výjimečně zachovalá.