Všechny objekty modelu pevnosti vytvářejí nadšenci přímo na počítači. „Nic není skenováno, každá budova je vymodelována podle technické dokumentace a fotografií,“ upozorňuje ředitel pražské školy Radko Sáblík. Tvůrci virtuální prohlídky vkládají zhotovené modely do mapy města, kolem objektů dotvářejí prostředí a doplňují je o efekty jako pohyb stromů ve větru, světlo nebo stíny. Také zajistí, aby se dalo ve virtuální realitě pohybovat, a vytvářejí možnost shlédnout na Terezín i z ptačí perspektivy.

S projektem na pražské škole začali v září roku 2018. Maximálně vstříc jim vyšel historik Jiří Hofman ze sdružení Terezín – město změny. „Měli od nás k dispozici mapové podklady, plány a fotky, byl jsem jim k ruce i při průzkumu a zaměřování terénu,“ bilancuje Hofman. Ten zároveň připomíná, že jeden virtuální model už v terezínském muzeu mají. Jeho tvůrcem je Petr Čapek. „Ten od studentů bude ale mnohem podrobnější a umožní i virtuální procházku,“ připomíná historik a doplňuje, že studenti navíc zhotoví i současnější model Terezína z první poloviny 20. století.

Terezínský projekt není první „zářez“ smíchovské průmyslovky v oblasti propojení technologií s tématem holocaustu. Tím prvním byla kromě fyzického modelu dvou koncentračních táborů v Osvětimi i jejich virtuální prohlídka. Ty v Terezíně najdete v Dělostřeleckých kasárnách, kde sídlí Centrum studií genocid.

Jak připomíná ředitel terezínského centra Šimon Krbec, kromě Smíchovské střední průmyslové školy jsou do stávajícího terezínského projektu zapojeni i žáci zdejší základní školy. „Absolvují pilotáže vzdělávacích programů, poskytují jejich tvůrcům zpětnou vazbu a zapojují se i do samotné přípravy programů,“ vypočítává Krbec. Koncentračním táborem v Osvětimi si v centru virtuálně prošly už stovky žáků a studentů. „Většina potvrzuje, že prohlídka Osvětimi ve virtuální realitě má výrazný emocionální náboj,“ zmiňuje ředitel centra. Model Terezína od pražských studentů a pedagogů bude veřejnosti postupně zpřístupněn v průběhu příštího roku v Dělostřeleckých kasárnách. Po skončení probíhající rekonstrukce Wieserova domu se expozice centra i s virtuálními modely přesune tam.

Podle ředitele smíchovské průmyslovky je podobná práce s virtuální realitou nad tématem holocaustu pro zapojené studenty poučná, dokázaly to prý už ozvěny osvětimského projektu. „Drtivá většina z nich měla po skončení své práce na holocaust úplně jiný náhled než na začátku. Už to pro ně nebyl údaj z historie. Jejich změna byla vidět i přímo v koncentračním táboře, když někteří přijeli podruhé. Náhle k tomu místu cítili obrovskou úctu, projevovali velkou pietu. A sami kritizovali, když tak někdo z jiných návštěvníků nečinil,“ říká Sáblík.

Podle něj je zvolený model osvěty prostřednictvím nových technologií nevyhnutelný. „Pamětníků je stále méně a brzo nebude žádný. Také se dá těžko předpokládat, že bez předchozí motivace sáhne mladý člověk po knížce o holocaustu. Když se ale seznámí s naším projektem, třeba si knížku přečte. Nebo zhlédne film, který však nikdy neukáže realitu, protože ta je tak krutá, že by ji obrazovka neunesla,“ doplňuje ředitel školy.

Podobný pohled má i Krbec: „Digitalizace je budoucností výuky a vzdělávání o historii, umožňuje vidět místa, která jsou dávno zapomenuta nebo zničena. Jsme ale na začátku, a to jak z technologického, tak i pedagogického hlediska,“ uzavírá.