Před legendární vilou prvorepublikové filmové hvězdy je teď v polovině prosince poprašek sněhu. „V tom malém okénku jsem se narodil,“ ukazuje přes plot k suterénu rozlehlého domu 93letý muž, který sem i přes náledí přijel na elektrické tříkolce. S výrobou originálního vozítka pomohl Miroslavu Kvintusovi jeho syn. „Všechny ty stromy sázel náš děda Leopold,“ mávne Kvintus junior rukou k porostu na zahradě.

Pan Leopold tady dělal ve 30. letech správce pražskému architektovi Benu Kabátovi. Ten na Podřipsku koupil parcelu na základě doporučení pražského kolegy z branže. Kvintusovi, kteří se rozrostli na šest dětí, se do Dobříně přestěhovali v roce 1929 z Vrchlabí. Hlava rodiny dělala v pohraničí zahradníka, když ji zaujal Kabátův inzerát. „Bylo to lákavé, on sem toužil jít,“ říká o svém už nežijícím tatínkovi Miroslav Kvintus starší.

Dnes, se silnicí i s vytíženou tratí na Prahu za rohem, to tady už tak idylicky nevypadá. Ale ve 30. letech byla na tu dobu moderní stavba harmonicky zasazená do přírody. Přes pozemek zurčel potok, okolo byla malá nescelená políčka a dál i lesy. „Na Říp bylo vidět, Labe kousíček, voda čistá, že se skoro dala pít,“ dušuje se Miroslav Kvintus starší.

Alkohol u Kabátů? Nikdy, jen káva a cigarety

Rodina Bena Kabáta žila studenější polovinu roku na Malé Straně, Dobříň měla jako letní sídlo. Za Benovou druhou ženou, a hlavně za jeho dcerou, hvězdou prvorepublikového filmu Zitou, sem z metropole jezdilo hodně přátel. „Bylo veselo. Ale za celou dobu jsem neviděl lahev od alkoholu. Kávu ano. A cigarety. Pan stavitel egyptky, paní Kabátová letky,“ popisuje pan Kvintus.

Jezdil sem i operní pěvec Jaroslav Pospíšil či herec Vlasta Burian, s nímž Zita hrála v Přednostovi stanice. „Ten do Dobříně přijel s celým ansámblem na kole z Prahy. Už zdálky troubili,“ vybavuje si pamětník. Beno Kabát byl jako architekt i posudkář spíš v Praze, nebo na cestách. Do Dobříně se nechal vozit pragovkou a užíval si společnosti. „Zavřel se, leda když psal odhady. Tatínek mu překládal do němčiny, kterou znal z Vrchlabí,“ vzpomíná Miroslav Kvintus.

I když Kvintusovi bydleli v samostatném suterénním bytě, podle pana Miroslava byli prakticky součástí Kabátovic rodiny. „Chovaly si mě jako prcka,“ směje se s odkazem jak na druhou ženu Bena Kabáta, tak i jeho slavnou dceru Zitu. Přes zimu obvykle nikdo od Kabátů ve vile nebyl, správcova rodina ji udržovala a topila tam. „Miloval jsem Zitin pokojíček, hrál jsem si v něm,“ přiznává pan Kvintus, který na dětství vzpomíná jako na nejkrásnější období svého života.

V domě bydlel od narození až do 18 let. Ve 46. roce jeho tatínek zemřel. Kabátovi už ve vile nebyli a i Kvintusovi z ní odešli. Pan Miroslav se vyučil na truhláře v Roudnici, pak šel na vojnu do Prahy a pracoval ve stavebním podniku na Litoměřicku. Dnes v Dobříni žije v malém domku za tratí nedaleko vyhlášené vily.

Pamatuje i její postupné pustnutí během normalizace. „Šlo to s ní dolů tak, že se propadly stropy a rostly na ní břízy. Bylo to na buldozer,“ popisuje muž.
Když se po revoluci stal starostou Dobříně jeho syn, dostala obec zpustlou vilu od státu. Teoreticky si tam mohla udělat úřad. „Potřebovali jsme ale obnovit celou infrastrukturu vesnice. Nepotřebovali jsme palác,“ ohlíží se Miroslav Kvintus junior s tím, že obec nabídla vilu k prodeji jedné IT firmě. Ta ji dala do pucu víceméně podle původního stavu a dlouho v ní měla sídlo. Nyní je vila opět opuštěná, ale pořád velmi zachovalá a na prodej. „Byl by tam hezký domov důchodců,“ myslí si Miroslav Kvintus starší.