„Návštěva Barmy byla blesková, ale pokusili jsme se stihnout vše, co šlo," uvedl na blogu výpravy nazvané Vespa Expedition Martin Měchura.

Cílem dvou dobrodruhů je se z Bangkoku, kde jejich výprava před více než půl rokem započala, dostat až domů do Horních Řepčic na Litoměřicku, a to přitom na dvou docela obyčejných strojích skútru značky Vespa a tuk-tuku, které zakoupili a opravili až v Asii.

Z CEST PO INDII. Před více než půl rokem vyrazili dva cestovatelé Martin Měchura a Petr Petříček z Bangkoku do Horních Řepčic na Vespě a v tuk-tuku. Navštívili Barmu a projeli i Indii.

Snadno do Indie

Po pěti dnech v Barmě dvojici Čechů už čekala další hranice. „Do Indie se nám podařilo proklouznout úplně bez problémů. Byli jsme varováni, že Indové jsou hrozní byrokrati, ale naše zkušenosti byly dobré. Přijeli jsme kolem zavírací hodiny, a tak jsme formuláře o vstupu namísto v kanceláři imigračního vyplňovali na plastových židličkách uprostřed prázdného policejního dvorku. Ten se také stal dočasným domovem pro naše stroje. Místní lidé nás přesvědčovali, že tu není bezpečno a nejlepší bude, když budeme parkovat na policii. Naše vztahy s ní sice nebyly nejvroucnější, ale dali jsme na rady a přece jen tam stroje nechali," napsal Měchura.

Z CEST PO INDII. Před více než půl rokem vyrazili dva cestovatelé Martin Měchura a Petr Petříček z Bangkoku do Horních Řepčic na Vespě a v tuk-tuku. Navštívili Barmu a projeli i Indii.

Prvním státem, kam spolu s kamarádem Petrem zavítali, se stal Manipur. „Velká část severovýchodní Indie byla donedávna uzavřená a přístup pro turisty byl pouze na povolení. To se změnilo zhruba před rokem. Celé to bylo kvůli neustálým potyčkám mezi místními a také kvůli pašerákům drog. Nejlepší na tom je, že když se tu bavíte s místními, ti nás zase varují před sousedním Nagalandem. Kvůli té izolovanosti je vcelku zvláštní, že tu celkem vysoký počet lidí mluví anglicky. Možná více než přímo v Dillí," zhodnotil Martin. V hlavním městě Manipuru měli oba cestovatelé poprvé možnost seznámit se s tamní kuchyní.

Karí ze slepice i psa

„Nejrozšířenější jídlo je tu Thali, což je rýže a k ní různé přílohy, podobně jako v jižní Indii, ale s tím rozdílem, že tady je většina příloh dost hnusná. Několik našich setkání s rice hotelem, jak se honosně nazývají jídelny s touto pochoutkou, nás odehnalo ke skromnějším pokrmům. Občas ale člověk dostane chuť na kousek masa, a tak jsme v Imphalu zamířili do jednoho rice hotelu na kus flákoty. Na otázku, co mají, nám slečna oznámila, že rybí karí, slepičí karí, ovčí karí a psí karí. Legrace, to mám rád. Zeptal jsem se, jestli mají i krysí karí. Slečnu jsem ale zastihl očividně nepřipravenou, a tak se tvářila trochu zmateně. No nic. Kozáč (Petr Petříček pozn. red.) si objednal slepici, já psa," vzpomněl dobrodruh.

Z CEST PO INDII. Před více než půl rokem vyrazili dva cestovatelé Martin Měchura a Petr Petříček z Bangkoku do Horních Řepčic na Vespě a v tuk-tuku. Navštívili Barmu a projeli i Indii.

„Sranda se ale má dotáhnout do konce. Když nám jídlo přinesli, chvíli jsme se dohadovali, čí je co. Jeden pokrm byl značně podezřelý, na druhém byla silná tučná kůže. Bral jsem tlusťáka, to určitě není kuře, říkal jsem si. Kozáč kousal do svého a proklínal mě, že určitě žere mého psa. Já zkoušel to své a kuře to opravdu nebylo. Maso bylo trochu jako vepřové i hovězí, s příchutí divočiny, snad nějaká koza. Kozáčovi se jeho maso pořád nezdálo. O pár dní a pár set kilometrů později jsme v hospodě narazili na první menu psané v angličtině. Jedna z položek opravdu byla psí karí. O ou. No, pořád lepší než suposlepice," uzavřel další z humorných historek Martin Měchura. Brzy se můžete těšit na pokračování. (uve)