Nově opravený zámek svítí čerstvým nátěrem a z kaple svatého Prokopa zaznívají ženské hlasy. Sbor má poslední zkoušku, za hodinu veřejně vystupuje na pódiu postaveném na místním hřišti. Tam už popíjejí pivo první hosté z řad místních, starostů okolních obcí a zástupců Ministerstva životního prostředí či Ministerstva pro místní rozvoj. Starosta Lukavce Tomáš Šelfeldr se vítá s hosty a jeho zlatý klobouček strhává pozornost. Jeho obec získala titul Vesnice roku Ústeckého kraje v konkurenci dalších 13 do soutěže přihlášených vsí.

„My jsme tu soutěž prostě chtěli vyhrát, hlásili jsme se do ní už posedmé, takže jsme tu komisi asi unavili,“ žertuje starosta Šelfendr. Na otázku, co bylo tím bodem zlomu, který přesvědčil komisi k udělení prvního místa, má hned několik odpovědí. „Podle mě je to tím, že tady v Lukavci opravdu držíme tradice a je tady velký společenský život. Navíc v době covidu, kdy se po dva roky soutěž nepořádala, jsme za 22 milionů rekonstruovali zámek, udělali jsme v něm 11 sociálních bytů a obecní úřad. Takže k tomu, co děláme, jsme přidali i tuhle velkou investici, což nás možná v očích komise posunulo výš,“ míní.

Povodeň 2002 - Terezín 17. srpna
Neochota, nedbalost, lajdáctví, vzpomíná na povodně v Terezíně vojenský historik

Při předávání cen je na první pohled vidět rušný společenský život obce. Místní kroje i uniformy dobrovolných hasičů nelze přehlédnout. Místostarosta Tomáš Průša je členem hned několika spolků. Figuruje mezi dobrovolnými hasiči i fotbalisty. „Hodně věcí děláme brigádně a co si budeme nalhávat, spousta věcí se domluví v hospodě. Jsme tady parta, která pořádá plesy a zkrátka to tady funguje,“ přemýšlí nahlas Průša a dodává, že každý měsíc mají v obci nějakou kulturní akci. To si pochvalují i místní obyvatelé. „Já jsem tu spokojená, nenapadá mě nic, co by mi tu chybělo,“ říká Eva Svobodová, která mířila přes náměstí nakoupit.

Lukavec leží tři kilometry od Lovosic a žije tam 356 obyvatel. První písemná zmínka o obci se datuje do roku 1218. Obec pořádá sportovní ples, máje, masopust a v rámci dobrovolných hasičů dokonce nabalila mládež z okolních obcí. „Máme kolem třiceti dětí a jeden z dalších cílů je pro ně vybudovat zázemí,“ tvrdí hlavní vedoucí hasičské mládeže Hana Zajptová. Téma dobrovolných hasičů zaznívá často, od plánů na vybudování hasičského muzea až po výchovu budoucí hasičské generace.

Petr Pačes v kabině Hawkeru Hurricane. Zahynul při letecké nehodě v Chebu
Petr Pačes byl jednotka spolehlivosti, vzpomínají přátelé na zemřelého pilota

Nikdo a nic není dokonalé. Za největší negativum života v obci vidí místní svého souseda. „Žijeme v průmyslové zóně a fabriky Preol a Lovochemie jsou tu občas cítit. Sice tvrdí, že je to neškodné, ale stejně je to jedno z mála negativ života v obci. Jenže s tím nic nenaděláme,“ kroutí hlavou Pavlína Průšová.

Lovochemie společně se společností Preol, která je největším zpracovatelem řepkového semene v republice, je od Lukavce vzdálená necelý kilometr. „Občas to tu od nich zavane, cítit je to podobně, jako když se zpracovává zemědělský šrot,“ dodává Průšová. Podobně jako ona to vidí i několik místních. Bezprostřední přítomnost chemického průmyslu vnímají jako jedinou nevýhodu života v Lukavci. Nejlépe prý chemického souseda vystihuje varovná cedule s červenými výstražnými světly na kraji obce: Únik čpavku, použijte objízdnou trasu.