Veslařskému klubu Sepap je padesát let, a tak jeho vedení pozvalo na sobotu všechny, kteří tu kdy vzali do ruky veslo. V průběhu dne i večera se jich v loděnici ‚otočilo‘ více než půldruhé stovky.

„Dokonce jsme si i zazávodili, jeden z vítězů Michal Týnek nejprve do párové čtyřky vůbec nechtěl, že prý na tom neseděl 27 let,“ dal k dobru Michal Kurfirst, předseda klubu. Mezi těmi, kteří přišli ‚jubilanta‘ pozdravit, byli např. olympionik Václav Chalupa, činovníci z ústředí i kraje, generální ředitel Mondi Jan Žižka i šéf litoměřického ČSTV Roman Marek, který předal Václavu Kočímu ocenění za celoživotní přínos pro tělovýchovné hnutí. Do sbírky klubu přibyla k padesátinám také plaketa, s níž přijel do Štětí tajemník českého veslařského svazu Josef Johánek.

„Ústečáci nám přivezli ‚slajd‘, prý zjistili, že nám ho před padesáti lety zapomněli dát k těm lodím, co nám tehdy věnovali,“ přidal perličku ze sobotního srazu Michal. Veslařům zpestřily oslavu i štětské mažoretky, oděné stylově v kapitánských stejnokrojích, a také kapela, takže v loděnici bylo jaksepatří veselo, i přesto, že začalo pršet. Dění se pak přeneslo pod střechu, kde všichni vzpomínali a povídali dlouho do noci.

Chtějí fungovat dalších 50 let
Sobotní oslavě předcházelo už v pátek odpoledne setkání na radnici, kam veslaře pozvala starostka Zdeňka Rulíšková. Pěti z nich předala čestné plakety jako ocenění toho, co pro sport a pro město udělali.

„Samozřejmě chceme, aby klub fungoval přinejmenším dalších padesát let. Budeme jej podporovat i nadále, možná se příště podaří získat i dračí loď. Vážíme si všech, kteří se věnují mládeži a nějaké smysluplné činnosti. A když mají za sebou i výsledky, jako právě veslaři, pak si to zasluhují dvojnásob,“ uvedla po ceremoniálu starostka.

Veslování přebírá nová generace
Bylo víc než symbolické, že plakety převzali jak ti, co stáli u zrodu štětského veslování, tedy Václavové Kurfirst a Kočí, ale i úspěšné mládí - Jan Kubásek, Tomáš Ručka a Lucie Vajsová.

„Vzpomínky mám hezké, i když začátky nebyly jednoduché, byla ale dobrá parta, “ říká Václav Kurfirst. „Začínali jsme ve stodole tady u kostela, každý den jsme vozili loď na vozíčku k Labi asi pět set metrů. Byla jen jedna, plátová, na které se střídali jak muži, tak dorostenci i žáci, “ navazuje Václav Kočí, který do klubu přišel v roce 1962.

„Podmínky byly tvrdší, neměli jsme vybavení jako mají mladí teď, spojovala nás však chuť něco dokázat. Přejeme si, aby se to dařilo i těm, co přijdou po nás.“

Miroslav Zimmer