Posledním, kdo letohrádek nad Siřejovicemi poblíž  trasy dálnice D8 obýval, byl však výrobce hliněných předmětů a květináčů i se svou rodinou.

Zpověď pamětníka

Když jsme vám v druhém díle letního seriálu Litoměřického Deníku s názvem Opuštěná místa blíže poodkryli historii tohoto letohrádku s cimbuřím, jež poutá pozornost už z dálky, ještě jsme netušili, že se k němu v tomto týdnu znovu vrátíme. Podařilo se nám však získat exkluzivní zpověď muže, který je vnukem onoho hrnčíře z Větráku. Rozhodli jsme se proto vám jeho příběh zprostředkovat.

Jan Císař žil na Větráku i se svou rodinou celé dva roky koncem 30. let minulého století. Luxusu honosného sídla si však neužili. V podstatě načerno společně obývali prostory sklepu, který je vyhloubený do severozápadního svahu jen pár metrů pod zámečkem.

Opuštěná místa Lákalo vás někdy překročit práh opuštěného stavení a dozvědět se o něm víc? Vydat se na vlastní pěst do spletitých labyrintů podzemních chodeb? Rozkrýt záhadu tajuplné zříceniny? V novém letním seriálu Litoměřického Deníku, který v novinách a posléze na webu najdete vždy ve čtvrtek, vás na taková místa našeho regionu zavedeme. V prvním díle jste se mohli dočíst o opuštěné vile Pfaffenhof pod Radobýlem, ve druhém o zřícenině větrného mlýnu u Siřejovic, u které jsme se výjimečně pozastavili i tento týden. A kam bychom se měli vydat už příští týden? Vaše tipy zasílejte na veronika.udatna@denik.cz.

Válečný invalida

„Děda byl válečný invalida. Původně pocházel ze Starého Plzence, babička ze Spáleného Poříčí také na Plzeňsku. Společně měli sedm, pak už jen šest dětí, protože druhorozený syn Jaromír ještě jako malý zemřel na tehdy časté souchotiny. Často se  stěhovali za prací, můj otec František se proto narodil v roce 1908 v Praze – Michli,"  zahajuje vyprávění o rodině svého dědečka litoměřický rodák, který si však nepřál uvést své jméno.

Na Větrák se rodina Jana Císaře měla přestěhovat někdy v roce 1926 nebo 1928. „Už si to nepamatuji přesně. Z vyprávění ale vím, že tam bydleli načerno. Prostě se tam nastěhovali jako dnes mladí někam do squattu. Bylo to před druhou válkou, já tam u nich nikdy nebyl," popisuje vnuk.

Dva nejmladší

Cihlový sklep se zaklenutým vchodem tvoří jediná místnost dlouhá do pěti metrů. V ní rodina údajně žila i s dětmi. „Jan, Josef, Marie i můj otec František v té době už byli výrostci, takže nejspíš byli z domu. Na Větráku s mým dědou a babičkou pravděpodobně bydlela jen Anežka a nejmladší Bohouš, který se později stal v Třebenicích známým fotografem," prozrazuje  pamětník.

NELEHKÝ ŽIVOT. Přestože rodina žila na zámečku, luxusu si moc neužila. Císařovi i se dvěma nejmladšími dětmi obývali prostory sklepu vyhloubeného do svahu. Podle natahaného dřeva a očouzených stropů slouží úkryt někomu možná dodnes.


Na Větráku Císař dělal všelijakou hrnčířinu, podle všeho se ale proslavil hlavně svými květináči. „Když jsem po dědově smrti nastoupil jako budoucí strojvedoucí nejdřív jako topič k Československým státním drahám, strojvedoucí pan Prášil, který dřív bydlel v Siřejovicích, se mě ptal, jestli náhodou nemám s tím starým Císařem z Větráku něco společného," načíná Císařův vnuk další historku.

Když se Prášil dozvěděl, jak to s tím příbuzenstvím vlastně je, prý zajásal: „To byl machr, ten tvůj děda! Dodnes od něj mám květináče! Žádné kořeny je neroztrhaly," imituje nadšení strojvedoucího pamětník. Prášil byl podle jeho slov známý pěstitel palem a citrónů. „Na dědu jsem byl tehdy moc pyšný. To bylo někdy v roce 1958," říká dnes už osmasedmdesátiletý muž.

Byt v Třebenicích

Z Větráku se rodina po dvou letech odstěhovala. Nový domov nalezla ve Žlábkově ulici v Třebenicích. „Žili v podnájmu u sedláře, co vyráběl chomouty a různé další věci. Tatínka jsem měl v té době v koncentračním táboře, maminka chodila do práce. K prarodičům jsem tak docházel na stravu. Tu vůni kůže jsem měl moc rád," vzpomíná vnuk.

Vzpomínek na dědečka má z této doby už celou řadu. „Byl vášnivý kuřák, denně vykouřil i padesát cigaret. Aby mohl tabačenky, na které se tabák tehdy vydával, směňovat za potravinové lístky, pěstoval si tabák na půdě sám. Nejdřív jsem u něj musel vždycky naplnit sto dutinek, až pak jsem mohl na fotbal," usměje se muž a už zas vypraví dál.

„Jednou kvůli tomu jeho tabáku dokonce málem vyhořeli. To když si děda na půdu sehnal dvě skleněné tašky, aby měly jeho květinky dost světla. Babička si pak při věšení prádla všimla, jak od nich uskladněný suchý tabák doutná. Dědovi tenkrát pořádně vyhubovala."

Jednou z životních náhod, která vnuka Jana Císaře potkala, byla také umístěnka na obchodní odbor Okresního národního výboru  do Mariánských  Lázní. „Setkal jsem se tam s babiččiným synovcem Dardou, který vedl odbor zemědělský. Netušil, kde babička teď žije. Prý se u nich povídalo, že v 17 letech utekla s jakýmsi hrnčířem! Babičce jsem o tom tehdy hned napsal," chlubí se muž, který má sám dnes tři děti a sedm vnoučat.

Jan Císař podle něj zemřel vcelku brzy, ještě před koncem druhé světové války, ve věku asi  60 let. Jeho žena Císařová, rozená Dardová, se v Třebenicích dožila rovných 96 let.