Letos naposledy měli ti, kdo se v Litoměřicích klaněli při Dni vítězství obětem války, za zády symbolické sousoší připomínající její hrůzy.

Instalace s názvem Memento mori na pietní místě u bývalého krematoria Richard půjde na přání jejího autora, významného 72letého českého umělce Jiřího Sozanského, po víc než 20 letech do starého železa.

Část rozsáhlé konstrukce znázorňující lidi stoupající z pekla koncentráku ke svobodě totiž loni spadla. „Je to nerestaurovatelné,“ míní Sozanský o díle ve správě Památníku Terezín. „Materiál už ale za sebou něco měl i tak,“ dodává autor s tím, že v pietním prostoru nemá skulptura v takovém stavu co dělat.

Jestli zmizí i betonová podezdívka, jasné není. Umělec by na ni po zbourání sousoší a klece mohl umístit instalaci z lámaného kamene. „Ale to je na rozhodnutí památníku, který by se musel postarat o financování,“ říká Sozanský. Ten na zakázce však netrvá zdaleka tak jako na tom, že dosloužilé dílo musí pryč.

Terezínský památník se na novou instalaci tak jako tak moc netváří. „Celé dílo bude odstraněno a bude tam louka,“ říká náměstek ředitele památníku Jiří Janoušek.

Odstranění díla není administrativně zrovna nejjednodušší. Vzhledem k tomu, že je sbírkovým předmětem, muselo ministerstvo kultury (MK) zpracovat návrh na jeho vyřazení ze sbírkového fondu.

Memento půjde k zemi.

„Loni v prosinci poradní sbor pro sbírkotvornou činnost návrh přijal,“ potvrzuje mluvčí MK Simona Cigánková s tím, že začátkem roku schválil vyřazení ředitel památníku Jan Roubínek.

Na konci dubna instituce odeslala ministerstvu žádost o provedení změn v centrální evidenci sbírek a nyní čeká na jeho definitivní vyjádření. Deinstalace díla není pro umělce žádné velké drama. „Není to poprvé, kdy jsem v takové situaci. Nijak zvlášť mě to nemrzí. Mám za sebou o dost dramatičtější historky,“ podotýká Sozanský.

Dodal, že si uvědomoval dočasnost díla už při jeho vzniku v roce 1992. Memento mori pak bylo vystaveno na mezinárodním sympoziu, které se konalo v litoměřickém jezuitském kostele na přelomu let 1994 a 1995. Až potom se přemístilo ke krematoriu.

Nerestaurování, ale rovnou odstranění cenného díla není žádným překvapením ani pro ředitele Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích Jana Štíbra. „Užitý materiál byl proponovaný k vystavení do interiéru a nikoli vně objektu. Pokud se nemýlím, tak u krematoria bylo určeno na dožití,“ upozorňuje ředitel.