Obě díla pojednávají o životě horolezce Josky Smítka, jeho přátelstvích, láskách a tragickém konci před popravčí četou, které velí jeden z jeho bývalých přátel.

V exteriérech Malé pevnosti se tentokrát představily dvě osobnosti českého a německého filmu, Simona Stašová a Jürgen Heinrich, kterého znají diváci z hlavní postavy komisaře ve Wolfově revíru. Letos sedmdesátiletý herec, režisér a scénárista ve filmu jako křestním jménem Heinrich nestojí na straně nacistů, ale naopak setrvá v přátelství k českému kamarádovi, založeném na sportu. Na závěr natáčení nám německý host poskytl krátký rozhovor.

Jako od rodilého Němce bych očekával, že budete hrát v uniformě SS…

Před lety jsem hrál v Povstalecké historii, která se točila v koprodukci DEFY a Československého filmu, pravého esesáka. Nyní jsem rád, že mohu ztvárnit osobu hodného Němce ve scénách, které jsou o přátelství, odvaze a touze po svobodě. Já jsem spíš člověk jako tento Heinrich, který má rád lidi, rád lidem pomáhá, nyní pomáhám například imigrantům, již se nacházejí v krizových situacích. Jürgen Heinrich a Heinrich ve filmu jsou muži, kteří mají shodnou povahu. Je to role, která je mi velice blízká.

Film Tenkrát v ráji není vaše první zkušenost s českými filmaři, jak se vám s nimi spolupracuje?

V Československu jsem natočil snad osm filmů. Nikdy jsem se ve vaší zemi necítil jako cizinec. Natáčení vždy bylo úžasné a i současná spolupráce je na vysoké úrovni. Jsem naprosto spokojený.

V roce 2012 jste se po odmlce vrátil k natočení posledního dílu Wolfova revíru, který byl jubilejní dvacátý. Co se po něm změnilo?

Pracuji méně, o hodně méně, ale to beru jako pozitivum. V těch třinácti letech, co se seriál natáčel, jsem neměl vůbec žádný čas na osobní život. Přesto se mi i poté podařilo natočil šestidílný seriál, na který jsem velmi pyšný. Je to politické téma, o kterém ještě žádný německý film nepojednával. Je tak dobře udělaný, že by se dalo říct, že je to podle skutečnosti. Ukazuje na to, že i v demokratické zemi můžou kriminální živly a mafie ovlivňovat život společnosti.

Jedna otázka víceméně osobního charakteru. Od konce války vás vychovávala pouze matka, otce jste nikdy nepoznal?

Můj otec poslal matce 16. dubna 1945 poslední dopis z války. V něm stálo: Jedeme směr Berlín, držte nám palce. Já jsem se narodil v srpnu. Až v roce 1955 přišel mamince list, kde stálo: Pan Heinrich je prohlášen mrtvým. Do té doby byl nezvěstným. Dosud se mi nepodařilo zjistit, kdy a kde zahynul. Své mládí jsem prožil v městečku nedaleko Lipska se čtyřmi kamarády, ani jeden neměl svého otce, to byly typické pozůstatky války.

Jak budete slavit letošní Vánoce? Nepojedete za teplem do španělského Alicante, kde máte druhý domov?

Letos mám změnu, budeme svátky slavit ve městě, kde žije moje dvaadevadesátiletá tchyně. Nemůže už cestovat a má malý byt, proto jedeme za ní a sejdeme se v pohodlí tamního hotelu. Do Alicante se vydám až na jaře, protože do března hraji v berlínském divadle.

Jürgena Heinricha doprovázela herečka Claudia Vašeková, která se mimo herectví podílí na zahraničních projektech, kde připravuje na role zejména dětské německé herce a české neherce. Několik otázek jsme položili i jí.

Omlouvám se, že vás příliš nemám v paměti, vaše kořeny jsou v německy mluvících zemích?

Vůbec ne, já jsem Slovenka, můj otec byl herec, maminka primabalerína, takže jsem k umění přičichla přímo doma. Vystudovala jsem na pražské DAMU alternativní herectví. Deset let jsem byla v Divadle Ta fantastika a pak se začala věnovat namlouvání reklamy a dabingu a posléze se podílela na cizích projektech, kde je třeba němčiny, která mě velice baví. Ve filmu Tenkrát v ráji to bylo naprosto úžasné, protože hlavní roli má neherec, olympionik Vavřinec Hradílek a já dostala za úkol ho připravovat.

Jak jsem se doslechl, vy ve filmu i hrajete?

Dostala jsem roli Heinrichovy maminky v době jeho dětství. Mimo to jsem doprovázela pana Jürgena a zprostředkovávala dorozumění se štábem. Film je úžasný a milovníkům dramatu ho doporučuji, v kinech bude mít premiéru v květnu u příležitosti oslav konce války.