„Když mi zpráva o neštěstí pinkla na WhatsAppu, tak jsem podle typu letadla věděl, že to může být jen jeden ze dvou pilotů. Oba byli mí kamarádi a já jsem ani nevěděl, zda se to chci dozvědět, který z nich nehodu nepřežil. A byl to Petr,“ řekl Deníku Lukáš Wünsch, dlouholetý kamarád Petra Pačese.

Letecký instruktor Vlastimil Dvořák z Roudnice nad Labem si ani den po havárii nedovolil spekulovat o příčinách nehody. „Mohlo to být cokoliv. Mechanická chyba, lidský faktor… Vynášet jakékoli soudy by bylo předčasné, musíme počkat na závěry vyšetřovací komise,“ zamyslel se nad tím, co mohlo vést k havárii.

Dopravní pilot a instruktor Petr Pačes
Letecký den skončil tragicky. Zahynul roudnický pilot Petr Pačes

Petr Pačes zastával v rámci roudnického Memorial Air Show funkci ředitele letového programu. Byl zodpovědný za to, která letadla a v jakém pořadí se divákům předvedou. „Letos po ukončení memoriálu uklidil věž, vypnul rádio, zavřel okna, sešel o patro níž, zaťukal na dveře v prostoru kde je domácí a ohlásil, že vše je hotovo,“ vzpomínal na jednu ze společných historek Lukáš Wünsch, který se s Petrem Pačesem profesně potkával i jako instruktor pro výcvik posádek letadel.

Podle Wünsche to byl "člověk s velkým Č". „Petr byl jednotka spolehlivosti. Když řekl, že něco udělá, bylo jasné, že to bude včas a perfektní. Byl na milimetr přesný jak v letectví, tak v životě,“ řekl Deníku.

Jako vojenský pilot měl Petr Pačes nalétáno kolem tisíce hodin, ale poté, co přešel z vojenských bojových stíhaček Mig 21 do civilu, ukázalo se, že potřebuje „školení“ na běžné letouny. Jako vojenský pilot měl lety dané rozkazem, chybělo mu civilní povolení.

A tehdy ho začal školit Vlastimil Dvořák. „Vlastně jsem ho neměl moc co učit, proto mu úřad pro civilní letectví povolil zkrácený výcvik. Mimo jiné jsem ho zaškoloval i na Andulu, tedy dvouplošník Antonov AN 2,“ uvedl letecký instruktor Dvořák.

Hawker Hurricane Mk. IV při sobotním programu leteckého dne v Chebu.
Pilot se do samého konce snažil neohrozit lidi, říká expert. Z videa pádu mrazí

Na Petra Pačese vzpomíná jako na naprosto nekonfliktního člověka, pohodáře a vtipálka, který se věnoval letecké kariéře naplno. „Nejprve stíhačky, později velké Boeingy, s nimiž létal zaoceánské lety. Jeho snem bylo létat s historickými letouny. A ten sen si splnil.“ Bohužel se mu současně stal i osudným.

Ještě na leteckém dnu v Chebu plánoval Dvořák s Pačesem výjezd do německého Peenemünde, kde si chtěli prohlédnou legendární stíhačky Luftwaffe - Messerschmidt 109 a Focke-Wulf 190. Pačesova tragická smrt plány překazila.

Z místa havárie letoun Hawker Hurricane Mk. IV.
Událost otřásla celou mojí rodinou, říká svědek leteckého neštěstí v Chebu

„Někteří z pilotů bývají občas nafoukaní, ale Petr Pačes k nim nepatřil. Nikdy jsem ho nezažil v situaci, kdy by se choval hrubě. Opravdu šlo o vysoce morálního člověka, střízlivého v úsudcích. Byl to borec jako člověk i jako pilot,“ potvrdil slova instruktorů i letecký fanda a fotograf Deníku Karel Pech.

Hawker Hurricane Mk. IV při sobotním programu leteckého dne v Chebu.Hawker Hurricane Mk. IV při sobotním programu leteckého dne v Chebu.Zdroj: Deník/Zdeněk Q. SequensLetadlo Hawker Hurricane Mk. IV
Letoun s imatrikulačním číslem BEI 150 byl unikátní, poslední letuschopný stroj tohoto typu na světě. Byl vyrobený v roce 1942. Rozpětí křídel měl 12,19 m a díky motoru Rolls-Royce Merlin 24 dosahoval maximální rychlosti 550 km/h.
„Tento konkrétní kus byl vyroben společností Hawker Aircraft Ltd ve slavné továrně Kingston-upon-Thames v době mezi 20. listopadem 1942 a 19. dubnem 1943. Byl vyroben jako součást osmé výrobní série 1200 letounů, objednáno Ministerstvem letectví pod číslem objednávky 62305/39/C části 1 až 6, byly dokončeny jako tropické verze. Po vyrobení a uložení ve skladu, byl tento kus zařazen do služby RAF’s No 6 Sqn v italském Grottaglie. Letka byla přesunuta do Balkan Air Force o čtyři měsíce později na místo Canne v Řecku. Provozován byl v různých detašovaných oddílech v Řecku, Itálii a Jugoslávii. Celá letka 6 byla nakonec přesunuta 9. dubna do Prkosu, opět v Jugoslávii. Na tomto místě zůstala až do Dne vítězství,“ udává podrobnosti stránka letiště Točna, které bylo pro letoun domovem.