Zdenka Marie Nováková se prostřednictvím své malby chce podělit o zážitky a dojmy z přírody, často ale maluje i obrazy s hudebními motivy, při jejichž tvorbě vzpomíná na dobu, kdy se sama aktivně věnovala hudbě a tanci.

První docentka a průkopnice v mužském světě architektury

Zdenka Marie Nováková absolvovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, soukromě studovala malbu. Od absolutoria pracovala souběžně v obou oborech. Uspořádala téměř padesát malířských výstav samostatných, účastnila se desítek výstav kolektivních.

Působila jako pedagog na pražské AVU, kde byla roku 1980 jako první žena v Československu  jmenována docentkou na základě práce „Výtvarné dílo v soudobé tvorbě prostředí“. Její obrazy jsou zastoupeny v Národní galerii v Praze, v Galerii Hlavního města Prahy, v Oblastní galerii Liberec a v dalších prestižních galeriích a sbírkách domácích i zahraničních.

close Zdenka Marie Nováková. info Zdroj: Stanislav Lada zoom_in Zdenka Marie Nováková.

Za uměleckou činnost jí byla v rorce 2002 udělena Cena Masarykovy akademie umění a ve stejném roce i Evropská medaile Franze Kafky. V roce 2018 získala Cenu Jože Plečnika za celoživotní přínos architektuře.

Je autorkou řady významných realizovaných architektonických návrhů, například Souboru budov zahraničního obchodu Chemapol–Investa v Praze 10 z let 1964-1970 nebo proměny interiéru Rotundy sv. Jiří na hoře Říp na Památník českého státu z let 1974-1979. Za scénář, projekt a realizaci interieru přesunutého gotického kostela v Mostě se stálou expozicí starého umění z let 1983-1988 získala dvě mezinárodní uznání a domácí Cenu Ministra kultury. Ve čtvrtek 27. června 2024 ji byla slavnostně udělena Česká cena za architekturu za celoživotní přínos.

„Architektka, malířka. Vydala se souběžně oběma směry. Přísně geometrická pravidla stavitelství vyvažuje lehkostí svého výtvarného projevu, který vždy vychází z hloubky jejího srdce,“ popisuje uměleckou podstatu díla Zdenky Marie Novákové kunsthistorik Jan Štíbr.

Jan Brodský představil katalog k výstavě Ozvěny. | Video: Deník / Petra Stolín Froese

Základem terezínské výstavy Zdenky Marie Novákové jsou díla s hudebními motivy, z nichž některá představila již na svých předchozích výstavách v Liberci nebo v Jičíně, ale doplnila je malbami vytvořenými speciálně pro tuto výstavu. Inspiraci našla v hudbě tzv. Terezínských skladatelů nebo autorů, kteří před nacismem emigrovali.

Síla lidského ducha a hrdinství uprostřed beznaděje

Sběrným koncentračním táborem v Terezíně prošlo mezi lety 1942–1945 asi 140 tisíc lidí a téměř každý čtvrtý přímo tam zemřel.

Přesto pevnost Terezín v té době žila kulturou: hrálo se divadlo a kabaret, prováděly se opery i oratoria, pořádaly se koncerty, skládala se nová hudba, nacvičovaly se vícehlasé sbory, recitovalo se a psala se poezie, vydávaly se kulturní časopisy, malovalo se. Hudba se provozovala hlavně v tělocvičnách, v půdních prostorách a na nádvoří Magdeburských kasáren.

Terezínských skladatelů bylo na třicet, nejznámější mezi nimi jsou Pavel Haas (1899–1945), Viktor Ullmann (1898–1944), Hans Krása (1899–1944) a Gideon Klein (1919–1945). Nikdo z nich nepřežil, avšak svým hudebním odkazem daleko překračují zdi terezínského ghetta.

Slavnostní zahájení výstavy se uskutečnilo ve čtvrtek 20. června 2024 od 14:00 v předsálí kina Malé pevnosti Terezín za hudebního doprovodu operní pěvkyně Vandy Šípové. Úvodní řeč pronesl zástupce ředitele památníku Tomáš Výchopeň, poté se slova ujal spoluautor katalogu k výstavě Jan Brodský. Nakonec promluvil o významu výstavy ředitel Institutu Terezínské iniciativy a tajemník Federace židovských obcí v České republice Tomáš Kraus.

Sopranistka Vanda Šípová vnesla svým impozantně procítěným hudebním projevem do zahájení výstavy momenty k zamyšlení. Přednesla tematicky zaměřené kusy autorů, kterým doba nacismu zásadním způsobem ovlivnila život.

Píseň Frühlingstag Alexandra Zemlinskeho, árie z operety Ples v hotelu Savoy Toujours L'amour Paula Abrahama a závěrečná izraelská píseň Yerushalaim shel zahav, ty všechny jen umocnily myšlenku výstavy, že umění je věčné a vše ostatní pomíjivé.

Sopranistka Vanda Šípová ozdobila vernisáž svým zpěvem. | Video: Deník / Petra Stolín Froese

Jak píše Hermann Hesse ve svém nejslavnějším románu Stepní vlk:„ Vždy to tak bylo a vždy to tak bude, že čas a svět, peníze a moc patří těm nízkým a povrchním a že těm druhým, pravým, nepatří nic. Nic, jen smrt. A věčnost. Patří k ní Mozartova hudba, básně velkých básníků, patří k ní svědci…ale k věčnosti patří i obraz každého ryzího činu, síla každého ryzího citu, i když o nich nikdo neví.“

Obrazy Zdenky Marie Novákové mohou sloužit jako připomínka obrovské kreativní síly autorů, jejichž skladby v Terezíně vznikaly, a zároveň v sobě nesou skryté poselství humánnosti. Výstava bude přístupná v běžné otevírací době Terezínského památníku, tj. od 9 do 17 hodin, v Malé pevnosti až do konce srpna.

Mohlo by vás také zajímat: V posprejovaném domě v Libochovicích točili Zelenkův seriál s Hámou. Byl dohola

Aleš Háma točil v Libochovicích. Deník zajímalo, jestli tu byl poprvé a proč nemá vlasy | Video: Deník/Jaroslav Balvín