Jste přepracovaní? Otevřete si antikvariát, radí lidem Bohumila Marjanková. Svůj obchod provozuje v Litoměřicích už 27 let. „Je to pohoda,“ libuje si antikvářka s tím, že tuhle práci si člověk musí vysedět. „Banánovky“ plné knih a vůně starého papíru nejsou živností pro každého.

Pět let provozuje antikvariát také 39letý Aleš Dubský. V Praze se vyučil prodavačem, do Litoměřic se přistěhoval kvůli Českému středohoří a Kokořínsku.

„Na vandry už bohužel nemám čas,“ lituje obchodník, který deficit čerstvého vzduchu dohání přírodní lyrikou. Než doputoval do stávajícího sídla antikvariátu v Michalské ulici, vystřídal tři stanoviště jedno Na Kocandě a dvě v Pekařské ulici.

KNIHY NABÍZÍ I NA INTERNETU

Aby oslovil čtenáře, musí se víc otáčet. „Lidé si už naplnili knihovny a noví čtenáři se nerodí,“ soudí Dubský. Ke kamennému antikvariátu si zřídil internetový obchod, knihy nabízí i přes aukční web Aukro. Denně je balí a posílá lidem z celé republiky. Kamenný obchod se s tím internetovým doplňuje. „Zboží vykoupím v krámu, většinu prodám přes internet,“ popisuje Dubský. Boom internetových antikvariátů ale podle něj skončil.

V lednu 2018 chystá Dubský výprodej, na konci února s kamenným obchodem v Litoměřicích končí. Přestěhuje ho do bývalého smíšeného zboží nedaleko hotelu Patriot v Úštěku. Nájem je tam totiž třikrát nižší než v centru Litoměřic. Otevřeno bude mít přes víkend, kdy zároveň vyřídí objednávky. Přes týden se bude živit manuálně.

Bohumila Marjanková se do Litoměřic přistěhovala z rodného Duchcova v roce 1978. Pracovala ve výpočetním středisku, v roce 1990 si tu zažádala o přidělení nebytového prostoru. „Ráda jsem četla,“ vysvětluje, proč si v přízemí činžáku na rohu ulic Boženy Němcové a Palackého zřídila antikvariát.

Marjanková, která navštěvovala antikvariáty už před revolucí, připomíná, jaký boom zažily v 90. letech. Jejich zlatá éra je podle ní dávno u konce. „Vzrostla režie, nájmy šly nahoru,“ vysvětluje litoměřická antikvářka. Poslední rok měla prý zvlášť mizerný, a to i vzhledem k opravě Palachovy ulice. „Jsem ale čím dál víc spokojená. Je tu klídek, týdně přečtu tři knihy,“ směje se Marjanková, kterou už živí i důchod. Její obchod má převzít syn, který v 90. letech provozoval antikvariát v Ústí.

Lidé se v prodejně zastavují cestou z nádraží. V létě se můžou probírat v bednách knih před obchodem.

Antikvářka knihy vykupuje stále, už si ale hodně vybírá. „Tituly ze 70. a 80. let, které vycházely ve velkém nákladu, už neberu. Trh je jimi přesycen,“ říká Marjanková. Ona sama preferuje memoáry a zahraniční detektivky.

Lidé, kteří se u ní zastavují, poptávají spisy o motorkách, řemeslech, technice i místopisu. Zájem je prý stále o romány a povinnou četbu. Čas od času se zastaví sběratelé, kteří „pasou“ po knihách z 19. století. Antikvářka nabízí i poštovní obálky prvního dne spojené s nově vydanými známkami. Má grafiky i známky, staří filatelisté prý však pokračovatele v řadách mladých nemají.

Mezi oběma litoměřickými antikvariáty nikdy nepanovala rivalita, zákazníky si posílají navzájem. V širokém okolí nemají příliš konkurence. Roudnický ryze internetový antikvariát Ichtys přemístil majitel před několika lety do Velvar.

Také pouze internetový antikvariát v Lovosicích má od roku 2011 60letý Václav Hocek. Knihy jsou jeho koníčkem i prací už od mládí. Kdysi s nimi obchodoval prostřednictvím papírové inzerce. „Momentálně mám knihy uskladněné doma. Lidé si pro ně jezdí, ale každý den také zboží balím a posílám,“ uzavírá Hocek.