Když vejdete do krámku v ulici 1. máje, je jasné, že vystavené výrobky patří k té části sortimentu, na kterých se podílely lidské ruce a nikoliv stroj někde v Číně. Co kus, to originál, od šperků po kravaty. Neoficiální spolek dam, které se daly dohromady, původně prodávaly individuálně na trzích.

„Celé to začalo tím, že mě se rukodělné věci líbí a ráda si je koupím. Jenže jsem narážela na to, že ne vždycky se nabízené zboží potkalo přesně s mým vkusem. Tak jsem si je začala vyrábět sama a časem jsem zjistila, že takových je nás víc,“ řekla Andrea Elísek, která pracuje jako učitelka, ale kromě jiného má na starosti propagaci. Bezděky tak potvrdila radu z marketingových příruček, že pokud neseženete zboží podle vašeho gusta, objevili jste díru na trhu.

Její kolegyně Andrea Šulíková sice v minulosti své výrobky vystavovala, ale také šlo spíše o příležitostné jednorázové záležitosti. Teď má tvorba dvanácti žen pevné místo v jenom z obchodů, který se proměnil na trvalou prodejní galerii v ulici nedaleko úštěckého hlavního náměstí. Kromě jiného v ní najdete šperky oceňované Zdeny Táborské.

„Prostě jsme parta tvořilek, která si pronajala od Úštěka prostory a snaží se v historickém centru konkurovat masové produkci. Ale jde to ztuha,“ usmívá se Andrea Elísek. Zmiňuje, že větší část dam jsou důchodkyně, které se nepohybují na sociálních sítích. Proto "mladší část" party obhospodařuje Facebook, přes který se informace o výrobě dostávala mezi lidi.

close Rukodělné výrobky se snaží konkurovat masové produkci. info Zdroj: Deník/Topi Pigula zoom_in „Eshop máme v plánu, protože se ukazuje, že zájem o poctivou rukodělnou práci pomalu roste. Ovšem narážíme na lidské kapacity. Prostě máme domluveného člověka, který nám ho naprogramuje, jenže zatím je časově úplně vytížený,“ vysvětlovala jeden ze zádrhelů Andrea Šulíková. Ta má ve skupině na zodpovědnost peníze a přiznává, že zatím provoz trochu dotuje z rodinného rozpočtu.

„V praxi to funguje tak, že se všechny rovným dílem složíme na nájem a energie a zisk z prodejů jde autorce výrobku,“ odhaluje vnitřní fungování Šulíková. „Je pravda, že někdy jsou drobné třenice o to, jak se komu daří, nicméně to jsou řešitelné drobnosti,“ dodala Šulíková s úsměvem.

Byť se část výrobků nakonec na Facebook dostane, přece jen plnou produkci zabírající několik místností je ideální si prohlédnout osobně. Je rozdíl vidět hedvábnou kravatu na fotce a promnout si hebkou látku mezi prsty.

„Samozřejmě, že když je o výrobky zájem a prodají se, tak nás to potěší, ale hlavním cílem bylo nabídnout společný prostor důchodkyním, které tak víc dostaneme do společenského dění. Zatím stále hledáme nějakou společnou zaštiťující platformu, což se povedlo,“ shodují se obě zakladatelky.

Prodejní galerie má otevřeno hlavně v pátek a v sobotu, přes letní sezonu se plánuje prodloužit otevírací dobu i na neděli. „Nám bylo líto tenhle prostor nechal ležet ladem a hlavní myšlenkou bylo zapojit tvořivé důchodkyně. Když se výrobky prodávají, je to fajn, ale zisk není ani hlavní, ani prvotní motivací,“ jednoduše shrnula základní myšlenku trvalé prodejní galerie Andrea Elísek.