Málokdo z kolemjdoucích odolal nabídce ochutnávky některého z italských sýrů. Nejznámějším z nich je parmazán, ale není zdaleka jediný v nabídce. Vystavené byly kozí i kravské, dokonce i sýry, jež zrály i déle než dva roky. „Tento je s pepřem a má hodně zajímavou příchuť,“ vysvětloval se silným přízvukem Daniele Ogianno. Aby svá slova dokázal, obratem se pustil do krájení tenkého plátku. „Je ze střední Itálie, ale máme tady výborné skvělé salámy. „Buon gusto e odore,“ vypomáhá si mateřštinou při chvále chuti i vůně.

Některé ze sýrů mají průměr malé pneumatiky a mají přirozeně tvrdou kůrku, jiné, mnohem menší porce, jsou pečlivě vakuované. Kravské mléko, sůl, siřidlo. Takové jsou ingredience povinně uvedené na etiketě. Žádná „éčka“, žádné uměle dodané konzervanty či barviva. Na chuti je to poznat.

Udělej si sám, to je heslo litoměřické komunitní dílny, ve které můžete truhlařit nebo šít. To vše v profesionálně vybaveném zázemí a pod dohledem zkušených lektorů.
Participativní rozpočet: Nejvíce lidí hlasovalo pro Sdílnu, zázemí pro kutily

Když mu docházejí slova v češtině, zkouší angličtinu i italštinu a občas se mu povede chvíli držet konverzaci. „Pravá italská šunka, sušená na slunci a ve větru,“ komentoval své zboží ve chvíli, kdy úzkým nožem krájel téměř mikroskopicky tenký plátek parmské dobroty. I šunku si lze nechat ukrojit přímo z kýty, nebo si vybrat vakuovaný kousek, který není potřeba sníst hned. „Vydrží dlouho,“ ujišťoval zákazníky Ogianno.

Prosciutto crudo, vyzrálá šunka, u nás není neznámá, ale v běžném supermarketu většinou nemáte šanci si nechat odkrojit požadovaný kousek. Kdo má radši špek, toho uspokojí výrobky z jihotyrolského řeznictví Viktora Kochlera, které se nachází v obci Lana na severu Itálie.

„Italské trhy tady vidím poprvé,“ říká jedna z nakupujících. „Já jsem z Ústí nad Labem, tam tyto trhy máme častěji. Jestli je to dobré? Samozřejmě, je to italské, tak to musí být dobré,“ doplňuje ji kamarádka Monika Marešová.

Úspěšný judista Lukáš Krpálek navštívil Muzeum Křišťálový dotek v Litoměřicích, kde je jeho otisk dlaně do skla.
To je ruka jako hrom. Judista Krpálek zanechal křišťálový otisk v Litoměřicích

„Budeme tady tři dny, dneska a o víkendu. Až do osmi hodin večer,“ upřesňuje dobu prodejů Adriane Novac, v jehož stánku se prodává víno. „Máme všechno, co chcete, bílé, růžové i červené. Dokonce i prosecco,“ zkouší ulovit dalšího zákazníka. Nabídkový list jasně říká, že není nutno koupit celou láhev v ceně kolem 250 korun. K dispozici je i sklenička vína za 80 korun. V jeho stánku visí symbol italského renesančního umění a asi nejznámější obraz světa, Mona Lisa. Tedy reprodukce, ta pravá visí v pařížském Louvru.

U dalšího stánku se prodávají černé i zelené olivy. „Ty máte opravdu velké,“ chválí je Lenka Prokůpková, zatímco prodavačka jí pečlivě odvažuje požadovanou porci nakládaných rajčat. „Škoda, že jsme na kole, tady bych si nakoupil, ale kam to dát?“ zaznívá ze vzdáleného hloučku cyklistů. „Myslím, že když ochutnáte, tak se sem zítra vrátíte,“ doufal Ogianno a už hned pospíchal k další zákaznici.