Zapomeňte na malé zpěvníčky do kapsy k táboráku, teď je řečo zpěvníku, který vás opravdu ohromí. Na zpracování Třebenického kancionálu z roku 1578 si jeho tvůrci dali řádně záležet. Soubor duchovních písní s ilustracemi je 66 centimetrů dlouhý, téměř půl metru široký, 22 centimetrů vysoký a váží bezmála 40 kilogramů. Třebenická radnice uspěla se žádostí o dotaci na jeho digitalizaci. Ústecký kraj jí přispěl částkou 150 tisíc korun, celkové náklady jsou o 70 tisíc vyšší.

„Celá digitalizace obnáší mravenčí práci s technikou pod dohledem restaurátorů litoměřického archivu. Získali jsme velmi kvalitní nafocení stránek s možností práce s jednotlivými detaily kreseb tak, abychom je mohli využívat na pohlednice, pamětní listy a další dárkové či propagační předměty,“ říká starostka Třebenic Martina Patrovská.

Desky obří knihy jsou potažené kůží, kterou zdobí reliéfy svatých a arabesky. Kování a spony jsou tepané z mosazi. Opatrného nafocení se dočkalo 490 pergamenových listů s 29 obrazy.

„Práce trvaly zhruba tři týdny a výsledkem je kromě samotných obrazů i počítačová aplikace, která bude přístupná v Muzeu českého granátu v Třebenicích,“ popisuje Jaroslav Volf ze společnosti A-Scan, která digitalizaci provedla. „Pergamenový papír byl za těch několik stovek let lehce degradovaný, takže jsme některé listy museli fotit i několikrát a experimentovat i s teplotou, abychom docílili věrohodného skenu,“ popisuje Volf.

Nejen jej při práci překvapily vtípky, které jsou v jednotlivých iluminacích. „Autor měl obrovský smysl pro humor. Třeba na obrázku s poslední večeří Páně je na stole místo chleba na talíři upečená mrtvá veverka. Na jiném výjevu je zase ztvárněno nanebevzetí Ježíše, který se odrazil od země a skočil do mraků. Z těch mu pak čouhají nohy a na zemi jsou obtisknutá chodidla,“ směje se Volf a dodává, že na pergamenový papír v knize muselo padnout minimálně 120 oslů a dalších zvířat.

Třebenický kancionál je pro město významnou památkou. Několikrát se stěhoval mezi třebenickou farou a radnicí a za druhé světové války jej místní vlastenci ukrývali. V roce 1782 se majitelem zpěvníku staly Třebenice, které jej v roce 2012 nechaly kvůli bezpečnosti umístit do trezoru litoměřického archivu.

Textovou část tvoří písně a žalmy na všechny svátky a církevní slavnosti v roce a je celý psán česky, což v té době nebylo obvyklé. Celkové náklady na pořízení kancionálu činily 623 kop míšeňských, což v době jeho vzniku představovalo cenu asi pěti selských usedlostí.