Důvodem pro udělení medaile je odpovědný a aktivní přístup v jeho povolání a mimořádně vysoký počet zadržených celostátně hledaných osob, neřidičů a dalších hříšníků.

„Tomáš vykonává svoji práci skutečně odpovědně. Jde vždy tam, kde je problém. Řadu hledaných osob předvedl také mimo službu v době volna, což se opravdu jen tak nevidí. Velice dobré výsledky má také v nasazení smíšených hlídek s lovosickými policisty. Pozitivní přínos má i na poli prevence, kdy chodí do škol a podobně,“ uvedl Petr Vágner, velitel vnější služby Policie ČR na Litoměřicku, který ocenění předával.

Současně připomněl, že toto ocenění není udělováno běžně a jde o skutečně výjimečný případ. „Žádný strážník na Litoměřicku tuto medaili dosud neobdržel,“ vysvětlil Petr Vágner.

Zásluhy Tomáše Rotbauera vyzdvihl také třebenický starosta Václav Vobořil. „Když jsme jednočlennou městskou policii zřizovali, měli jsme obavy, zda bude jeden člověk dostačující. Tomáš dokázal, že město a místní části zvládá velice dobře. Poděkování patří také lovosickému obvodnímu oddělení Policie ČR, které mu pomáhá,“ sdělil starosta.

Udělení medaile byla přítomna také matka Tomáše Rotbauera Vlasta. „Mám z toho samozřejmě radost, na syna jsem moc hrdá. Už od mala měl smysl pro spravedlnost,“ dodala dojatá matka.

ROZHOVOR:

Začátky v Třebenicích byly těžké

Třiadvacet celostátně hledaných osob, sedmnáct neřidičů za volantem a dvě zdrogované osoby za volantem. Během necelých deseti měsíců letošního roku skončili tito „výtečníci“ v rukou třebenického městského strážníka Tomáše Rotbauera a následně za mřížemi. Tyto výsledky byly hlavními důvody, pro které mu byla udělena Čestná medaile policejního prezidenta. „Nesmírně si tohoto ocenění vážím, jsem poctěn,“ říká strážník, který se nijak netají tím, že jeho největšími vzory které obdivuje jsou čeští letci, kteří sloužili u RAF během II. světové války.

Kdy jste si uvědomil, že vaše místo je u policie?
Již od mala jsem chtěl být policistou. Spíše si nevzpomínám na dobu, kdy bych jím nechtěl být. Nikdy jsem neměl rád násilí. Tato práce je snem, který jsem si splnil.

Jak dlouho působíte v Třebenicích?
Jsem tu pátým rokem. Začátky byly velice náročné už kvůli tomu, že jsem tu téměř nikoho neznal. Důležité bylo seznámit se nejen s lidmi, ale také se zdejším prostředím. Například noční služby tady byly zpočátku hodně divoké. Jsem pyšný na to, že mohu městu a celé společnosti pomáhat. Jsem rád, že ti největší gauneři, už tu nejsou.

Jak jste dokázal „pochytat“ tolik hledaných lidí? Proč takových policistů a strážníků není více?
Nemyslím si, že bych byl něčím výjimečný, to rozhodně ne. Jen na lovosickém obvodním oddělení je řada schopných lidí. Problém je v tom, že Policie ČR má mnohem více práce s papírováním. Navíc při současném početním stavu a velikosti území nemají dostatek času na hlídkovou činnost. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby na to prostor měli, tak dosahují stejných výsledků.

Setkáváte se často s výhrůžkami?
Často. Chodí například anonymní oznámení na adresu městského úřadu, chodí mi anonymní sms zprávy a podobně. Moc si z toho nedělám. Také jsem měl nesčetněkrát poškozený osobní vůz. Sice jsem tu sám, ale lacino se nedám. Je to moje práce a riziko tu jistě je. Tak jako v jiných zaměstnáních.

Vnímáte spíše podporu od zdejších obyvatel, nebo se naopak cítí pod dohledem a dávají to najevo?
V tom je právě ta kouzelná práce „četníka“. Musím se přiznat, že spoustu věcí řeším domluvou, protože se málokdy stane, že by zdejší lidé spáchali například dopravní přestupek znovu po tom, kdy je na něj upozorním. Spolupráce s lidmi je zde dobrá. Kdyby nebyla, tak nejsou ani takové výsledky. Nebýt třebenických občanů, tak bych na spoustu věcí ani nepřišel. Jsem tu od toho, abych lidem pomáhal a ne byl zaměřený na nějakou represi.

Čemu věnujete momentálně největší pozornost?
S příchodem zimy jsem zvýšil hlídkovou činnost v určitých lokalitách z důvodu krádeží dřeva.