Granát v Českém středohoří? Zásoby jsou třeba na sto let

Hezké ženy dělá ještě pohlednějšími. Řeč je o českém granátu, který se už desetiletí těží v Podsedicích na Litoměřicku. O doplňující se kráse svědčí nástěnné kalendáře, které zdobí jinak skromnou kancelář podsedické provozovny. Modelky se v nich chlubí náušnicemi, prstýnky či náhrdelníky s malými tmavě červenými kamínky.

Atraktivní tiskovinu rok co rok vydává družstvo Granát Turnov. A právě do Turnova putuje granát nahrubo vytěžený na Litoměřicku. Kromě Dolní Olešnice na Trutnovsku se v České republice granát strojově těží jen v Podsedicích. Pod ikonickou „dvojhlavou“ zříceninou Hazmburku s nezměněnou technologií fungují už přes 40 let.

Ani podsedická granátka neunikla polízanici s koronavirem. Původní dvousměnný provoz tady omezili na jednosměnný, a to jenom na tři dny v týdnu. Není odbyt. „Prodej šperků z granátu je z velké části závislý na turistech, kteří teď do země moc nejezdili a dosud nejezdí,“ vysvětlil vedoucí provozu Jiří Běžel.

Vinaři z Litoměřicka si přejí slunečné září. První burčák bude už o víkendu

29letý muž je „místňák“. Vedení podsedické úpravny mu předal jeho děda, který tady pracoval přes třicet let. Vedle Běžela tu pracuje ještě osm zaměstnanců. Včetně čtyř žen, mezi nimiž je i báňská úpravářka Věra Pazourková. Dámy obsluhují třídicí linku. Nejde o těžkou manuální práci, ale v létě jim bývá horko, v plískanicích zima. V provozovně je navíc velký hluk kvůli silně vibrujícím třídičům kamení, ženy tak na uších raději nosí velká sluchátka.

Za běžného, plného provozu tu denně odbaví až 14 náklaďáků se zhruba 12 tunami zeminy. „V úpravně zeminu postupně rozplavíme. A pomocí sít oddělujeme kameny podle velikosti. Zůstane frakce, která obsahuje granáty. A potom se průtokem vody a na gravitačním principu granáty separují,“ vylíčil Běžel.

Výsledkem vytřídění jsou nádoby s malými kamínky. Tady jsou granáty společně s dalšími minerály. Až v mateřském sídle firmy, v Turnově, je tamní zaměstnankyně ručně přebírají, používají při tom i lupu. Relativně vysokou cenu granát získává až následným vybroušením. Ale ne všechny podsedické granáty, které navezou náklaďáky z nedalekých ložisek, nakonec do Turnova putují. K úpravě posílají jen ty o velikosti 1,8 až 8,5 milimetru.

FOTO: Muzikál plný černého humoru bavil na zámku v Ploskovicích

Pozemky, kde granát těží, si společnost pronajímá od soukromých vlastníků. Práci na těch už pronajatých bude mít ještě asi na deset let. Obrovské zásoby dalšího granátu jsou ale ještě ve směru na Třebívlice. „Tam je toho klidně na sto let,“ konstatoval Běžel. Aby tady ale mohli těžit, potřebovali by kvůli místním podmínkám mobilní úpravnu. „Měli bychom linku, která by se posouvala postupně s tím, jak budeme těžit,“ vysvětlil vedoucí provozu. Společnost by to vyšlo na desítky milionů korun. O případné velké investici tedy nejspíš rozhodne i to, jestli se po koronakrizi zase zvedne i odbyt granátu.

Jeho těžbou okolí nepřichází o kvalitní zemědělskou půdu. Ornici s kvalitní černozemí totiž bagry skryjí a pak vytěžují jen štěrkopísek od jednoho asi do pěti metrů hluboko. Ornice se poté vrátí zpět na své místo. Samotná úpravna založená na vodním provozu je v podstatě ekologická. V posledních letech ale investují do obnovy starého vozového parku. Před dvěma roky například pořídili novou nákladní tatrovku, v místě je tak méně emisí. Kromě aktivních ložisek jsou asi tři kilometry od úpravny v polích na Třebenicku rovněž odkaliště, kam potrubím z úpravny odtéká kal vzniklý propíráním štěrkopísku. Odkaliště vznikla ve vytěženém prostoru a postupně se vytříděným štěrkopískem zavezou a rekultivují. Rekultivovaného území po těžbě už je v okolí dost. Minulá hlubinná činnost zde prakticky není poznat, zemědělci tady znovu pěstují obilí, řepu nebo brambory.

Výkup od lidí

V Podsedicích granáty vykupují také od lidí, kteří je podědili. Nebo od těch dobrodruhů, kteří se je sami dosud vydávají nasbírat, většinou na zoraná pole nad Třebívlicemi. Sběrači vyrážejí na „lov“ nejčastěji po dešti v noci s čelovkou, kdy se granáty podle znalců nejvíc lesknou. Za gram dostanou hledači peníze podle velikosti kamenů, většinou jich donesou pár gramů. Chodí jich ale prý čím dál méně. Ostatně ne každý je ochoten nalezený granát prodat. Pamětníci vzpomínají, že jako kluci chodili po místních polích a s konvičkou vody polévali zem, aby na ně granáty svítily. Skleničky plné narudlých kamínků si pak vystavili na čestném místě v pokojíčku.