Na dobu strávenou v terezínském domově mládeže vzpomínal v úterý 28. ledna při slavnostním otevření nové stálé expozice v domku bývalé váhy. Právě na tomto místě, kam vedla vlečka z bohušovického nádraží, začínaly i končily veškeré transporty terezínských vězňů. Celá nová výstava Památníku Terezín jim je proto věnována.

Ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek připomněl, že přes toto místo od června 1943 do konce války do terezínského ghetta přijížděli židovští vězni z mnoha zemí Evropy. A po nějaké době zde strávené odjížděli mnozí z nich na cestu do neznáma, do koncentračních a vyhlazovacích táborů na východě. Většina z nich se už nikdy nevrátila.

„Mezi celou řadou stálých expozic Památníku Terezín chyběla právě ta, jež podrobně líčí tragický příběh deportací Židů. Poté, co se památníku naskytla příležitost převzetí správy nad vážním domkem, bylo proto první myšlenkou právě vytvoření stálé expozice na téma transportů,“ uvedl Jan Roubínek.

Hanuš Hron do lágru ve Wulkowě odjel v únoru 1944 společně s dalšími vybranými řemeslníky. „Budovala se tam nějaká mimořádná stavba. Jel jsem tam jako svářeč, naštěstí se za celý rok, který jsem tam strávil, nesvářelo. Jinak by to dopadlo katastrofálně a přišlo by se na to, že jsem jen víceméně machroval, protože jsem ještě nebyl vyučený,“ vyprávěl pamětník s tím, že v německém koncentračním táboře vykonával hlavně instalatérské práce.

Polévka ze šneků

Podmínky tam byly podle jeho slov příznivější, než v táborech dál na východě. Ještě před odjezdem do Německa si v Terezíně našel několik přátel. „Přátelil jsem se s Alexandrem Mautnerem, byl o rok mladší a velmi nadaný v oblasti biologie a v Terezíně pracoval na poli. Jednoho dne mi nabídl, jestli bych měl chuť na šnečí polívku,“ začal vzpomínat.

„To přídavné jméno šnečí mě vlastně ani nezajímalo, protože chuť jsem měl v každém případě a na jakoukoli polévku, takže jsem se bleskově dostavil s ešusem. Barvu to mělo mírně béžovou a plavaly v tom jasně bílé kousky. To byli ti vyloupaní šneci,“ vylíčil pamětník a dodal, že jeho přítel Alexandr odjel v roce 1944 transportem z Terezína do Osvětimi, kde zanedlouho zemřel. Stejný osud potkal i další dva jeho přátele. Byli jimi Jiří Polák a Hanuš Jílovský a všichni tři se společně dělili o jídlo, které se jim podařilo sehnat.

Než odešli do transportu, slíbili si, že se sejdou třicet dní po skončení války na Václavském náměstí přesně v šest hodin večer. Nikdo z nich se konce války ale nedožil a Hanuš Hron stál ve smluvený čas před sochou svatého Václava sám.

Autorem scénáře výstavy je náměstek ředitele Památníku Terezín Vojtěch Blodig. Připomněl, že expozice se otevírá u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu. „Prezentujeme zde dosavadní výsledky výzkumu problematiky mechanismu transportů. Využíváme obrazové a dokumentární materiály, jakož i trojrozměrné exponáty ze sbírek Památníku Terezín a dalších institucí z domova i ze zahraničí. Významné místo tu mají také výňatky ze vzpomínek přeživších holocaust,“ popsal Blodig.

Slavnostního otevření se účastnila řada hostů. Byli mezi nimi například hejtman Oldřich Bubeníček, starosta Terezína René Tomášek, starostka Bohušovic Kamila Čvančarová, místostarosta Litoměřic Lukas Wünsch a také německý velvyslanec Christoph Israng nebo zástupkyně vedoucího diplomatické mise z Izraele Irit Amitai. O hudební doprovod se postarali žáci z Lauderových škol, kteří zazpívali básně terezínských dětí.