Místní v Terezíně vědí, kde zemřel muž, jehož čin rozpoutal 1. světovou válku. „V bývalé vojenské nemocnici. Je to ta žlutá budova, ze které je vidět kousek rohu,“ poradila reportérovi Deníku dáma vycházející z radnice na náměstí ČSA. Aktuálně vypadá celý komplex zanedbaně, ale stále je ve stavu, kdy by byla možná rekonstrukce.

„Děláme všechno pro to, aby se budovy zachránily, ale aktuálně se nedá říct nic konkrétního,“ řekla Vendula Bláhová, ředitelka sdružení Terezín Město změny. Její slova potvrdil i starosta Terezína René Tomášek. „Jednání jsou v naprostém začátku, kdy by bylo naprosto neseriozní říct cokoli určitého. Ve hře jsou stovky milionů korun. Areál je rozsáhlý a navíc to nejsou jediné budovy, které se v Terezíně snažíme zachránit,“ upozornil.

Samotná budova působí neutěšeným dojmem. Z jedné strany je plot s děravou železnou bránou a nápisem, že „objekt je monitorován“.

Za atentát na Františka Ferdinanda dʼEste byl Gavrilo Princip díky svému věku odsouzen k žaláři proto, že v době soudu byl ještě příliš mlád na trest smrti, který by mu jinak hrozil. Trest si odseděl v terezínské pevnosti, kde se nakazil tuberkulózou, na kterou nakonec zemřel.

Atentát, který téměř skončil fiaskem, byl proveden jen díky tomu, že Leopold Lojka, řidič auta, v němž seděl arcivévoda František Ferdinand dʼEste zvolil špatnou cestu. Když to zjistil, zastavil se, začal couvat aby se otočil, čímž se dostal do bezprostřední blízkosti Gavrila Principa. Ten dostal šanci vypálit dvě rány. Jedna střela zabila těhotnou Ferdinandovu manželku Žofii, druhá smrtelně poranila arcivévodu. Plamen první světové války byl zažehnut. „Jsem jugoslávský nacionalista a věřím v myšlenku sjednocení všech jihoslovanských bratrů a vytvoření jejich samostatného, na Rakousku nezávislého státu,“ cituje Principovu obhajobu u soudu Zdeněk Víšek ve dvouměsíčníku pro kulturu a dialog Listy.

„Podmínky Principova věznění byly velmi kruté. Byl umístěn v samovazbě a musel nosit okovy o váze 10 kilogramů. Přes noc byl navíc připoután k stěně cely. Nesměl číst a psát, dokonce i korespondence s nejbližšími mu byla odepřena,“ dodal ve své práci Víšek.

Princip a další odsouzení, kteří unikli oprátce, byli do Terezína převezeni na konci prosince 1914. Podmínky byly natolik nesnesitelné, že Grabež Djukič zešílel a skončil v pražském ústavu pro choromyslné, další ze strůjců atentátu Nedeljko Čabrinovič, stejně jako Gavrilo Princip, zemřel na tuberkulózu.

„O pobytu Principa ve vězení a v nemocnici se dochovaly vzpomínky doktora Pappenheima, který původně přijel do Terezína zkoumat psychická onemocnění navrátivších vojáků a dostal svolení setkat se několikrát s Principem. O Principa ve vojenské nemocnici pečoval chirurg Jan Levit, původem z Podkrkonoší, který od července 1916 do srpna 1918 sloužil v terezínské posádkové nemocnici. Snažil se ošetřovat projevy jeho tuberkulózní nemoci a dokonce mu musel amputovat levou ruku. Princip nakonec po dlouhém bolestném trápení zemřel dne 28. dubna 1918. Byl tajně pochován o několik dní později,“ napsala ve své diplomové práci Kristýna Kumpfová.

Bývalá vojenská nemocnice je trojkřídlá budova takzvaně francouzského typu, která sloužila od roku 1782–3 jako zdravotní zázemí pevnosti. Dnes je jako mnoho dalších terezínských staveb nevyužitá. Je prohlášena za historickou památku, která v sobě ukrývá například historickou kanalizaci, která byla na svou dobu velmi pokrokovým a moderním prvkem. Areál posloužil filmařům jako filmové dětské nápravné zařízení v seriálu Pustina. „Budova posádkové nemocnice pochází z 80. let 18. století, je tak součástí nejstarší stavební vrstvy města a zároveň výrazným prvkem jeho urbanistické struktury,“ informoval Památkový katalog Národního památkového ústavu.