„Není to tak, že bychom měli ze strany města nějakou poptávku. Pro diplomové práce musí však zadání vycházet z reálného prostředí, a protože můj asistent bydlí v Litoměřicích a chtěli jsme zpracovávat kulturní centrum, rozhodli jsme se pro tamní Dům kultury," vysvětlil vedoucí obou prací, architekt Vladimír Soukenka. „Ani nepředpokládám, že by se město vzhledem k výdajům za rekonstrukci sousedního hradu a další připravované akce chtělo ještě pustit do přestavby kulturního domu," dodal.

Oba studentské návrhy novostaveb pracují s ocelovými skelety a sklem. Lucie Náhlovská si dala za cíl vytvořit kulturní centrum představující skleník či Zahradu Čech, zkrátka „místo, kde kvete kultura." Využívá k tomu ocelová lanka, po kterých se rostliny mohou pnout. Zeleň zdobí i promenádu uvnitř objektu.

Jaroslava Merhoutová zase zvolila plášť z perforovaných cortenových plechů. Po setmění, pokud je interiér rozsvícený, září dům do okolí.

„Myslím, že se obě práce povedly. Kontakt s živou zelení je současným trendem, to oceňuji," zhodnotil Soukenka.

Dovnitř budovy Jaroslava Merhoutová navrhuje pět obchodů, restauraci o kapacitě 65 míst, společenský sál, spolkové prostory, galerii, taneční sál a halu s kavárnou. Interiér by podle ní měly doplnit pojízdné věže z průsvitného materiálu, jakési boxy, které v době plesu mohou sloužit pro sezení, jindy zase pro výstavní účely. A zmiňuje i jevištní stoly v prostoru společenského sálu, které lze polohovat do různé výšky a vytvořit tak vyvýšené pódium či kaskádu.

Zelená promenáda

„Zelený" návrh Lucie Náhlovské zase počítá s knihovnou, výukovými prostory, kancelářemi, restaurací, víceúčelovým sálem a promenádou plnou květin, kterou lze pomocí mobilních příček se sálem propojit. Současnou vedoucí Městských kulturních zařízení Litoměřice, které Dům kultury provozují, Věru Kmoníčkovou oba nápady zaujaly. Podle ní jsou ale poznamenané neznalostí provozu kulturního zařízení a jeho potřeb.

„Líbí se mi řešení pomocí jevištních stolů. Například ale mřížkový pochozí rošt zvolený pro schodiště a lávky je pro chůzi v lodičkách naprostý nesmysl," uvedla Kmoníčková a reagovala i na výtky vůči současnému objektu.

Potíže s vytápěním

„Jeho architektonické řešení je poplatné době svého vzniku. Nemůžeme však pochybovat, že se v 70. letech jednalo o velmi moderní a pokrokové řešení. Vnitřní uspořádání zcela logicky odpovídá tehdejším představám o využívání objektu. Nyní však máme problém s variabilitou a oddělením prostor, které by se daly využívat jednotlivě, a to nejen přímo fyzicky, ale hlavně technologicky. Nelze například oddělit vzduchotechniku či topení pro každý sál zvlášť. Také energetická náročnost budovy je velmi vysoká. Tenkrát zkrátka nikoho nezajímalo, kolik energie stojí," zhodnotila ředitelka MKZ.