Ředitel muzea Tomáš Weisner vysvětlil, že jak oltář, tak i schodiště jsou spojeny napevno se zdí budovy. „Jedná se o dva zcela mimořádné předměty, každý v hodnotě pět milionů korun. Budeme řešit jejich zabezpečení s vybranou stavební firmou, tak aby se při rekonstrukci nijak nepoškodily,“ uvedl ředitel.

Všechny ostatní předměty od nejmenšího pravěkého korálku, až po více než dvousetkilovou historickou truhlu musí nyní zaměstnanci důkladně zabalit a odvézt do dočasných náhradních prostor. Postupné stěhování probíhá už od ledna a podle ředitele ještě několik týdnů potrvá. Předání budovy muzea stavební firmě, která bude opravy provádět, se má uskutečnit na začátku dubna. Kam přesně cenné exponáty z muzea postupně po zabalení míří, nechtěl Tomáš Weisner s ohledem na jejich bezpečnost specifikovat.

Kurátorka a historička litoměřického muzea Kristína Sedláčková přiblížila, že k balení používají hlavně zpevněnou bublinkovou fólii. „Obtížně se balí keramika, protože je velice křehká. Je nutné vše opatrně omotat v několika vrstvách a případně ještě různě vypodložit, aby se exponáty při transportu nepoškodily,“ popsala Kristína Sedláčková zrovna ve chvíli, kdy do bublinkové folie ukládala mamutí kost.

Na drobné předměty používají muzejníci také papír nebo celofánové sáčky, do kterých umisťují například drobné pravěké skleněné perličky nebo korálky.
Oříškem při stěhování bude převoz mohutné dřevěné truhly s kovovými prvky. „Je potřeba osm mužů, aby ji unesli. Nezdá se to, ale je až neuvěřitelné kolik váží. Bude to přes dvě stě kilogramů. Pak tu máme také stokilové předměty, které jsou však velmi křehké,“ popsal ředitel muzea a ukázal na kamennou sochu Rolanda. Kopii plastiky divého muže s kyjem mohou lidé vidět také na pilíři při severním nároží budovy muzea.

Ještě před samotnou opravou budovy staré radnice bude nutné odvozit i inventář, vitríny, topení nebo koberce. Zázemí zůstane zaměstnancům muzea ve stávající sousední správní budově.

Během samotné stavby, která má trvat 24 měsíců, budou pracovat na podobě nové expozice. „Bude zaměřená na historii Litoměřicka a bližšího okolí. Na její podobě budeme intenzivně pracovat, jakmile skončí stěhování,“ doplnil Tomáš Weisner s tím, že nová expozice bude už v duchu 21. století, s využitím moderních technologií.

Opravu jedné z dominant Mírového náměstí zajistí jako její vlastník Město Litoměřice. Rekonstrukce vyjde na zhruba 50 milionů korun, devadesát procent však pokryje dotace, kterou město získalo z Integrovaného regionálního operačního programu.

Během oprav interiéru, fasády i střechy bude muzeum veřejnosti nepřístupné. V prostoru, kde sídlil butik s oblečením, má vzniknout návštěvnické centrum s recepcí, obchůdkem, šatnou a kompletním zázemím. Počítá se také s výtahem z dvorního traktu, který zajistí bezbariérový přístup handicapovaným návštěvníkům.

Ukončení rekonstrukce staré radnice je plánováno na konec roku 2023, muzeum by se pak mělo veřejnosti otevřít rok následující.