Ještě večer si třicet dívek na třiceti metrech čtverečních společně zazpívalo. Brzy ráno se jedna nebo víc z nich sbalily, čekal je transport do Osvětimi. Místo nich hned přišly jiné. Tak šel čas za války v pokoji číslo 28 dívčího domova v ghettu Terezín.

Helga, Ela, Flaška a další, které přežily, se z toho nezbláznily hlavně díky vychovatelkám. Ty děvčatům v atmosféře všudypřítomného strachu vytvořily vlastní svět s pevným řádem. „Zřídily si organizaci Maagal, což hebrejsky znamená kruh a také dokonalost,“ popisuje autorka výstavy Děvčata z pokoje 28 Hannelore Brenner-Wonschicko. „Měly svou vlajku, složily si i hymnu. Traduje se, že když ji v pokoji zpívaly, venku stáli lidé a naslouchali.“

Soutěžící Ondřej Kocián (vlevo) se spisovatelem Milošem Urbanem (vpravo).
Začínajícím autorům radila v knihovně spisovatelská esa

Výstavu otevřelo vedení Svobodné základní školy v nově rekonstruovaných dělostřeleckých kasárnách v pátek 17. listopadu. „Je to symbolické datum související se svobodou, která hrála podstatnou roli i v příběhu děvčat z pokoje 28,“ poznamenala ředitelka školy Katarína Hurychová.

Waldorfské škole, která letos musela opustit stávající sídlo v Terezíně, město kasárna v roce 2015 nabídlo jako sídlo nové. Kvůli přísným hygienickým nárokům na školská zařízení však škola musela lákavou nabídku odmítnout. Od září sídlí v Třebušíně. „Na Terezíně nám ale záleží a nechtěli jsme ho úplně opustit. I proto jsme se tu rozhodli uspořádat tuto výstavu,“ dodala Hurychová.

To, že si výstava, která už prošla 60 místy v Německu a navštívila i Izrael, Brusel a Ženevu, konečně našla své místo v Terezíně, si na páteční vernisáži nemohla vynachválit Brenner-Wonschicko. Ta se s "děvčaty" z pokoje 28, které přežily, setkala v Izraeli v roce 1996. Několik následujících let se společně potkávaly ve Špindlerově Mlýně a vzpomínaly, až měla německá reportérka dost materiálu pro knihu i výstavu.

„Vychovatelky na pokoji vybudovaly atmosféru solidarity a porozumění. To můžeme cítit z deníků, básní i kreseb, které se dochovaly,“ řekla Brenner-Wonschicko.

Díky úspěchu vychovatelek v extrémní situaci má projekt silný edukativní rozměr. Pracovní listy pro učitele vyšly už německy i anglicky. Použít některé z jejich nápadů, inspirovat děti příběhem statečných dívek a zároveň poučit o historii je také cílem Svobodné základní školy, která už 16. listopadu s Brenner-Wonschicko absolvovala workshop.

V novém roce chce škola na základě výstavy připravit výukové programy pro 2. stupeň základních škol pro české, ale i německé žáky. Výstava stávajícího rozsahu v dělostřeleckých kasárnách zůstane celé dva roky.

„Je ale možné, že termín i rozsah expozice rozšíříme, mimo jiné i o model pokoje 28 v původní velikosti a s vybavením. Naším cílem je najít pro expozici v Terezíně místo natrvalo,“ uvedla zástupkyně ředitelky Svobodné základní školy Kristýna Brabcová.

Na Milešovce...
Provozovatel restaurace: Chci dovézt na Milešovku cimbálovou muziku