Obec ležící na levém břehu Labe zhruba v polovině cesty mezi Litoměřicemi a Roudnicí je domovem přibližně čtyř stovek lidí. A ačkoli se z řady podobně velkých vesnic napříč republikou ozývají hlasy o ztrátě pospolitosti mezi obyvateli, tady je situace opačná. Podle starostky Lady Rejškové je to díky aktivitě místních, kteří se sami aktivně zapojují do dění a přicházejí s vlastními nápady, jak si život na vsi zpestřit.

Co je v Libotenicích nového?
Letos jsme toho stihli opravdu hodně. Dokončili jsme rekonstrukci v kulturním domě, která zahrnula prostory sálu, přísálí a knihovny. Stálo nás to přibližně 2,9 milionu korun, přičemž přes milion jsme získali jako dotaci. Už v roce 2015 dostal kulturní dům nový plášť a v průběhu dalších let jsme opravili chodbu a sociální zařízení. Ještě nás čeká nová akustika, do které se chceme pustit příští rok. Musíme dělat všechno postupně, protože jsme malá obec, nemůžeme si dovolit dělat všechno najednou. Letos jsme ještě opravili starší domek, který je určený pro sociální bydlení, vybudovali nové dětské hřiště a fitness hřiště a také chodník s osvětlením ke hřbitovu. Nyní nás čeká nákup nových nádob na tříděný odpad.

Při pohledu na web obce se u vás během celého roku děje řada akcí i co se týká kulturního a společenského života.
Kde není fotbal a hospoda, tam jako by vesnice nežila. My naštěstí ještě k tomu máme školu a školku, dobrovolné hasiče, u kterých se podařila obnovit i jednotka, neformální kroužky pro děti Pastelka a Sportovky či Galerii kraslic. Je tu i Žíznivá osada, což je parta chlapů, kteří se pravidelně každý rok vydávají někam na čundr. Jdu je vždycky doprovodit, sejdeme se u hospůdky, vyfotíme se a oni se pak traktory svážejí na nádraží. Jezdí jich kolem padesáti až šedesáti a mají tradici, že s nimi nesmí žádná žena. Ale máme tu také ryze dámskou partu Ženy na kolech složenou z různých generací. Ty zase už řadu let vyrážejí na společné vícedenní cyklovýlety. Z hlediska toho kulturního života je toho u nás hodně. Ale musím říct, že to není jen o tom starostovi. Kdybych musela na pořádání akcí najímat agentury a vymýšlet program sama, tak by to takové nebylo. Máme výhodu, že lidé tady se chtějí bavit a sami se zapojují do pořádání akcí a mají své nápady. A díky nim vesnice žije.

Symbolický Pochod živých se svíčkami připomněl na trase mezi Bohušovicemi a Terezínem zahájení deportací Židů z českých zemí a vznik ghetta Terezín
Pochod živých z Bohušovic do Terezína připomněl začátek deportací Židů

Zmínila jste školku a školu. Škola je malotřídní?
Ano, znovu se tady otevřela po desetileté pauze v roce 1991. Shodou okolností jsem tehdy nastupovala do první třídy a patřila tak mezi její první žáky po znovuotevření. Učil mě tehdy pozdější ředitel pan Panschab, který teprve loni odešel do důchodu. I když jsem se stala starostkou, měla jsem k němu pokoru, protože se vždy k žákům choval hezky a uměl naučit. Nyní máme novou a rovněž šikovnou paní ředitelku, která naši školu také jako žačka navštěvovala.

Kolik školu a školku navštěvuje dětí?
Kapacitu základní školy máme na 100 dětí a v současné době ji navštěvuje asi 50. Kapacita školky je deset dětí a je neustále plná. Proto ji chceme příští rok rozšiřovat. Současně s tím se ve škole pustíme i do budování polytechnické učebny, která bude vybavena novými počítači. Na tento projekt jsme už získali dotaci dva miliony korun.

Obec Libotenice
OBRAZEM: Deník byl na návštěvě, prohlédněte si Libotenice

Máte v Libotenicích i nějaké rozvojové lokality, kam by se obec ještě mohla rozrůst?
Bohužel, v tomto směru máme problém. Jsme vesnička, která má obrovský potenciál, ale z jedné strany máme řeku Labe, z další strany vede vysoké napětí, pod kterým se stavět nemůže, a z další zase les. Paradoxně by se dalo stavět na volných plochách u hřbitova, tam ale hospodaří zemědělci, pro které jsou pole zdrojem obživy a těžko by pozemky chtěli prodat. Trend je u nás takový, že si lidé koupí starý dům a opraví ho nebo ho zbourají a postaví na jeho místě nový. Tím, že tady není prakticky žádná možnost stavby, tak bohužel ceny nemovitostí jsou v naší lokalitě dost vysoké, protože lidé by tu bydlet chtěli, ale není kde.

Obec Libotenice:
První písemná zmínka pochází z roku 1226. Poloha na vyvýšenině nad řekou lákala k osídlení už v pravěku. Svědčí o tom archeologické nálezy z doby laténské či doby bronzové.
Severně, necelý kilometr od Libotenic dříve stála obec Chodžovice. Během husitských válek a kvůli častým povodním byla ale opuštěna a zanikla. Na jejím okraji dnes stojí jen barokní kostel svaté Kateřiny Alexandrijské.
Nedaleko kostela stála ještě do nedávna známá libotenická borovice. Její zvláštností byl její pozoruhodný tvar, kdy její zkroucený kmen a větve připomínaly velkou bonsaj. V osmdesátých letech byla borovice ještě živá, v dalším desetiletí ale uschla. Poslední ránu jí na jaře v roce 2008 zasadila vichřice Emma, která její torzo strhla na zem. Na jejím místě dnes roste borovice nová, vysazená v roce 2006 při oslavách 780 let výročí obce.
K pamětihodnostem v Libotenicích patří také pozdně barokní kaple svatého Isidora stojící nedaleko školy, která loni prošla rekonstrukcí.
U Labe se nachází velký a malý přístav, kde zastavují i výletní lodě. V obci nechybí obchod se smíšeným zbožím a restaurace. Je tu také vodovod, kanalizace i plynovod.