To nikdo nečekal. Sovětští vojáci, ti hrdinové, jež osvobodili Československo od nacistického zlořádu, najednou stanuli v roli okupantů. A po jejich boku stály i další „spřátelené“ národy: Polsko, NDR, Maďarsko a Bulharsko. V brzkých ranních hodinách 21. srpna dorazili okupanti i do litoměřického okresu, kde zaujali pozice například v prostoru Velemína, Trnovan, Terezína a v Litoměřicích.

„Po půlnoci nás vzbudila sousedka a volala, že začala válka. Samozřejmě jsme jí nevěřili. Až ráno, kdy jsem musel do práce autobusem do Litoměřic, jsem zjistil skutečnost. Na mostě a na Kocandě stály tanky, děla namířená na nádraží,“ vzpomíná Milan Kněžour, který tehdy pracoval na okresním národním výboru.

První den invaze byl pro obyvatele Litoměřic, ale i Lovosic, Terezína, Roudnice nad Labem a dalších měst, velkým šokem. Po okresních silnicích projížděly tanky a nákladní automobily s vojáky. Všude panoval chaos a ani úřady leckdy pořádně nevěděly, co se děje a jak se mají zachovat. Mnozí obyvatelé nesli situaci opravdu špatně. „Od mámy vím, že do Litoměřic nepřišli v roce 1968 jen Rusové, ale i Němci, což nesla strašně. Dlouho vůbec nemyslela na Rusáky, ale na Němce, a srovnávala situaci s rokem 1938 a obsazením českého pohraničí. Ta podobnost uniforem wehrmachtu a tehdejší armády NDR ji doháněla k šílenství,“ vypráví Oldřich Doskočil z Litoměřic.

Situace se stabilizovala 22. srpna. Hned ten den ráno vyšlo zvláštní vydání Proudu, týdeníku litoměřického okresu, s vyjádřením Okresního výboru Komunistické strany Československa, který vyzýval obyvatele ke klidu. „Obracíme se v této situaci na všechny občany okresu s výzvou, aby zachovali klid a rozvahu, aby se nenechali strhnout k jakékoli provokaci. Všude tam, kde přijdete do styku s vojáky Varšavské smlouvy a kde s nimi budete jednat, nenechte se strhnout k nepředloženostem, ale vysvětlujte jim, že v naší zemi byl klid, že demokratizační proces probíhal v klidu a úspěšně,“ hlásal novinový článek.

21. srpen 1968 na Litoměřicku:

V Proudu byla otištěna také celá řada rezolucí na podporu legální vlády a ÚV KSČ z podniků i od jednotlivých občanů, zaslaly je například podniky Spolek pro chemickou a hutní výrobu, závod Roudnice nad Labem, Pozemní stavby Lovosice, Státní statek Lovosice, dokonce i štáb Lidových milicí v okrese Litoměřice.

I přes výzvy k zachování klidu nepřijímali obyčejní lidé přítomnost cizích vojsk s odevzdáním. Všude na silnicích se objevovaly nápisy v češtině i ruštině Lenine, probuď se!, Brežněv se zbláznil, a podobné. U cest vyrostly rukou psané směrovky Moskva 1650 km, byly obráceny ukazatele a strhány cedulky s názvy ulic. V Lovosicích, Litoměřicích i Terezíně lidé odevzdávali legitimace Svazu československo-sovětského přátelství.

Přesto se situace zdála klidná. Takto na ni vzpomíná tehdy desetiletý Jaroslav Koňařík, který do Litoměřic dorazil cestou přes Prahu z pionýrského tábora na Slapské přehradě: „Oproti Praze se v Litoměřicích nic nedělo. Jedno obrněné vozidlo stálo u restaurace Sparta a s dovolením ruských vojáků po něm lezly děti, což mi otec přísně zakázal. Do města jsem s otcem vycházel s trikolórou na klopě. Formu protestu nás dětí bylo, že jsme se naučily větu „saldáty, idíte damój“ a tu s hrdinstvím v očích říkaly ruským vojákům stojícím u vojenského velitelství,“ vzpomíná Koňařík.

Sovětská vojska opustila po jednání s vedením města Litoměřice a přesunula se do prostoru Žalhostic. Po dobu dvou měsíců byl v bývalé pískovně u Radovesic utábořen jeden oddíl Sovětské armády.

Na Litoměřicku bez obětí

22. srpna nebyly v okrese hlášeny žádné ztráty na životech, pouze jednoho občana srazil tank z motocyklu a jeden tank narazil do obytného domu. Škody na území okresu Litoměřice na státních silnicích dosáhly 2,66 milionu korun, na místních komunikacích 1,3 milionu a ostatní škody byly vyčísleny na 37 tisíc korun.

Okresní stavební podnik a Uhelné sklady tratily na hrubém důchodu 300 tisíc korun, tržby v pohostinských zařízeních Restaurací a okresního podniku služeb v Litoměřicích klesly o 933 tisíc korun. V těchto škodách nejsou zahrnuty újmy závodů, JZD, státních statků a ústředně řízených podniků.