Jako například Michal z Ústí nad Labem, který ve vazbě v Teplicích čeká na soud. „Zatím pracovat nemůžu, ale hned jak se naskytne příležitost, využiju toho. Vydělávám si aspoň nějaké peníze,“ popisuje Michal.

Právě finanční problémy a zadluženost odsouzených brání tomu, aby po propuštění z vězení mohli vést běžný život. Podle statistik Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR aktuálně pracuje z celkově 19 784 odsouzených 8837 vězňů, což je nejvyšší číslo za poslední čtyři roky. O rok starší statistiky za Ústecký kraj pak poukazují, že zájem o práci se v jednotlivých typech věznic v kraji liší. Zatímco ve vazebních věznicích v Teplicích a Litoměřicích chodí do práce téměř všichni vězni, v běžných věznicích nepracuje ani polovina odsouzených.

„Do zaměstnání vybírá osoby odborná komise, která je následně doporučuje řediteli. Každá věznice je ale jiná, my jako nástupní máme možnost si vězně vybírat. Můžeme tak dát přednost těm, kteří pracovat chtějí nebo už mají nějaké pracovní návyky,“ uvádí vedoucí Oddělení výkonu vazby a trestu v Teplicích Jan Suja.

Kdo chce, pracuje

Vězni pracují mimo brány zařízení, ale i přímo v něm, hlavně na údržbě. „Kdo z odsouzených chce, tak možnost pracovat má. Přesto ve výkonu trestu najdete skupinu lidí, kteří pracovat nebudou,“ zmiňuje Suja.

Práce „na svobodě“ zahrnuje v Teplicích například právě výpomoc na zdejším hřbitově, kde vězni uklízí nebo vozí náhrobky. „Pracují také například na Gymnáziu v Teplicích, kde jsou pomocnou rukou školníkovi, nebo v domovech pro seniory,“ podotýká Suja. Tepličtí vězni dojíždí za prací i do soukromých firem do Ústí nad Labem nebo Bíliny. „Kdybychom tady měli pětkrát tolik odsouzených, tak je dokážeme zaměstnat. Velkou poptávku firem dneska nedokážeme pokrýt,“ říká Suja.

Zaměstnávání vězňů je podle děkana ústecké pedagogické fakulty a odborníka na sociálně patologické jevy Jiřího Škody naprosto klíčovou součástí výkonu trestu odnětí svobody. „Před rokem 1989 byla práce vězňů součástí jejich „nápravy“ a jak víme, byla často zneužívána, ať už šlo o uranové doly, nebezpečné provozy nebo těžké manuální práce. V současnosti vidím dvojí přínos pracovního zapojení vězňů – jednak ekonomický, jednak resocializační. Je třeba si uvědomit i to, že mnozí z vězňů vůbec žádné pracovní návyky nemají. Jejich utvoření je proto klíčové pro jejich další existenci,“ podotýká Škoda s tím, že péče o jednoho vězně stojí daňové poplatníky zhruba tisíc korun denně. „Vedle splacení dluhů přispívají vězni z vydělaných peněz rovněž i na provoz věznic,“ dodává Škoda.

Práci vězňů kvituje také primátor Teplic Hynek Hanza. „Pracují velmi dobře. Ať už na hřbitově nebo při úpravě zeleně ve městě je za nimi vidět velký kus práce. I mě jako občana tohoto státu těší, že se lidé, kteří v minulosti udělali nějakou chybu, chtějí tímto způsobem začleňovat do společnosti. Paradoxně bychom potřebovali vězňů pracovníků ve městě více,“ podotkl primátor.

Vyšší odměny

Vláda v týdnu schválila zvýšení pracovních odměn odsouzených tak, aby byly co nejvíce navázané na minimální mzdu. „Odměny budou odpovídat 50 procentům minimální mzdy. Ti, co mají vyživovací povinnost, zaplatí minimálně o 500 korun navíc na výživném. Díky navýšení odměn budou moci lépe splácet dluhy a po výkonu trestu budou odcházet s menší dluhovou zátěží. Od toho si slibujeme, že se sníží recidiva,“ uvedl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Průměrná měsíční odměna pracujících odsouzených za rok 2017 byla 3790 korun.

Ředitel teplické věznice Petr Blažek vzpomíná na případ dvou vězňů, kteří uklízeli v Teplicích. Mladíci ve věku 22 a 27 let z nestřeženého pracoviště s dozorem odešli na toaletu a už se nevrátili. Rozhodli se uprchnout přes kopec za hranice. Na útěku ukradli z kamionu v Újezdečku u Teplic mobilní telefon a zmizeli do Dippoldiswalde. Svobodu si ovšem užívali jen den, než je chytili němečtí policisté. „Jeden z dvojice měl měsíc do konce výkonu trestu. Za tohle dostali další dva roky a mnohem tvrdší věznici“ řekl ředitel.