Studenti menu, ve kterém nechyběl ani staročeský kuba, jehož základem jsou kroupy a houby, připravovali se svým učitelem Ladislavem Pertlem několik hodin.

„Polévek jsme připravili tři druhy, protože každý si doma dělá něco jiného. My tu máme klasický rybí vývar se zeleninou, s kousky ryb doplněný o nádivkový knedlíček. Druhá polévka je zahuštěná s bešamelovým základem s rybí kroketou a třetí je asijská s kokosovým mlékem, křupavou grilovanou zeleninou a rybí omáčkou,“ popsal Pertl.

Současný trend neplýtvat v kuchyni surovinami a snažit se z nich využít prakticky vše, učí Pertl i své studenty. Do vývaru tak kromě masa z tresky a lososa putovaly také odřezky z nich, krabí klepítka a lastury z krevet, které se k přímé spotřebě sice nehodí, ale ve vývaru udělají obrovskou službu, protože ho zesílí. Navíc se pak dají použít i na ozdobu talíře. „Stejně tak nevyhazujeme slupky z kořenové zeleniny – z těch se dají usmažit skvělé chipsy, kterými se polévka posype. To samé jde udělat i s rybí kůží,“ poradil Pertl.

Celostátní finále soutěže Svačina roku od Rio Mare ovládla litoměřická střední škola pedagogická, hotelnictví a služeb a její student Šimon Chovaneček se svým receptem na mexický crunchwrap s tuňákem.
Nejlepší svačinu umí student z Litoměřic. Zkuste si ji uvařit podle jeho receptu

Pod jeho vedením se studenti naučili na vyšší stupeň posunout i houbového kubu. Obyčejné české jídlo, které bylo v minulosti na vánočním stole běžné, posypali osmaženými lístky rukoly. Navíc kapkami zeleně zbarveného oleje, který po smažení zbyl, dozdobili talíř. Když ještě navrch přidali prášek černého česneku, mohl kuba směle konkurovat pokrmům z lepší restaurace.

Pěkně na talíři vypadal také smažený kuřecí řízek s bramborovým salátem. „Není to jen o tom, že na talíř kydnu salát a k němu řízek. Udělali jsme zdobení ze slabých proužků citronové a pomerančové kůry, kterými jsme řízek lehce posypali. Nejen, že to lépe vypadá, ale navíc to skvěle chutná,“ přidal další tip Pertl.

Vánoční menu připravili v kuchyni Střední školy pedagogické, hotelnictví a služeb v LitoměřicíchVánoční menu připravili v kuchyni Střední školy pedagogické, hotelnictví a služeb v LitoměřicíchZdroj: Deník/Michaela Rozsypalová

Studenti prvního ročníku „hotelovky“ si pak na uvařených jídlech i pochutnali. „Skupina kuchařů si poté, když dovaří, sedne ve školní restauraci a druhá skupina složená z číšníků je obslouží. Druhý den se pak obě skupiny protočí, aby si studenti vyzkoušeli obě činnosti,“ popsal školní praxi další z učitelů Karel Žižka a doplnil, že v minulosti byly na škole oblíbené takzvané tematické večery. Zpravidla jednou za měsíc tu studenti připravovali menu složené například ze španělské či thajské kuchyně. V závislosti na ročních obdobích tu chystali například vánoční a svatomartinské hody nebo grilované speciality.

„Hodně se to ujalo a bavilo to nejen studenty, ale také hosty, které jsme kolikrát bohužel museli odmítat, protože místa ve školní restauraci už byla předem zamluvená. Navíc díky tomu, že hosté na těchto tematických večerech za jídlo platili, mohli jsme nakoupit lepší suroviny a studenti se zároveň v praxi učili komunikovat s hostem. Přeci jen, když obsluhuje spolužáka, je to pořád jiné, než když přijde dospělý platící host,“ vysvětlil Žižka s tím, že pokud to situace ohledně covidu dovolí, chtěli by tematické večery obnovit příští rok na jaře.

Nejčastější fámy o covidu: Očkování a covidové pasy mají rysy totalitních režimů

Oba učitelé se shodli, že distanční výuka, která v minulém školním roce kvůli koronaviru převládala, nemůže osobní kontakt zvláště při praktických předmětech nahradit. „Na videu jsem studentům například ukazoval, jak správně nosit tři talíře. Chce to trošku umu a zkoušení, tady třeba dětem ty prsty rovnám, aby talíře uchopily správně. Přes video na dálku to ale nebylo možné. Problém byl i v prostření stolu, ne každý má doma hezký ubrus, velký stůl a sadu všech příborů. Hodně věcí jsme potom museli dohánět až po návratu do školy,“ popsal Žižka, který ve škole předává zkušenosti, které načerpal i jako manažer hotelů.

Podobně obtížné bylo i samotné vaření na dálku. Ačkoli Pertl přenášel videa s celým postupem vaření krok po kroku, nebylo to podle něj ono. „Děti měly za úkol podle toho také něco samy uvařit. Fungovalo to první měsíc, dva, pak některé začaly, že nemají peníze na nákup dražších surovin, že třeba rodiče jsou kvůli covidu doma a podobně. Radil jsem jim vařit alespoň jednoduché recepty ze základních surovin, které má každý doma,“ shrnul Pertl.