Už jste někdy předtím někomu zachraňoval život?
Úplně takhle se to říct nedá, jednou jsem zasahoval proti ozbrojenému pachateli, kdy šlo o život můj, jeho i ostatních. Tu doslovnou záchranu života jsem ale v minulém týdnu prováděl poprvé.
Jak jste se k takovému zásahu dostal?
Dostali jsme hlášení od servírky, že se někdo opíjí v hospodě U Krokodýla naproti dolnímu nádraží a že chce spáchat sebevraždu. Když jsme na místo dorazili, byl už dotyčný pryč. Dozvěděli jsme se ale, že šel směrem na Tyršův most. Po příjezdu na most jsme nikoho podezřelého neviděli, jeli jsme proto zkontrolovat prostor pod mostem. Tam jsme dostali hlášení, že hledaný je nahoře. Ve chvíli, kdy jsme dorazili zpět na most, už lidé křičeli, že skočil dolů. Podíval jsem se jen přes zábradlí, abych se ujistil, že vyplaval a vrátil jsem se dolů na břeh, abych pro něj mohl skočit.
Na co jste myslel, než jste do vody skočil?
Rozhodně jsem nepřemýšlel, jestli to udělám nebo ne. Byl jsem rozhodnutý, že tonoucímu musím pomoct. Promýšlel jsem, jak ho zachránit. Naštěstí tuhle část Labe znám, protože tam chodím na ryby. Bylo mi jasné, že je třeba dostat ho ven, než podplave Lodní náměstí, protože tam už bychom se za ním těžko dostávali. Sundal jsem tedy zbraň, mobilní telefony a šel jsem pro něj. Kolegyně Andrea Svobodová za mnou popojížděla autem a svítila mi na cestu, abych alespoň něco viděl.
Jak dlouhou dobu jste strávil ve vodě?
Vůbec nevím, čas mi v tu chvíli ubíhal úplně jinak. Mohlo to být tak deset minut, možná osm.
Co se dělo ve chvíli, kdy jste vstoupil do vody?
Tonoucímu nejspíš došlo, že není úplně snadné se utopit. Já dokonce dělám pro tento okres vyjednavače, takže jsem na tyto situace školený. Naštěstí bylo vidět, že opilý skokan chce žít, protože křičel o pomoc. Řekl jsem mu, ať nekřičí, lehne si na záda a počká, než ho vytáhneme. Pak se to všechno seběhlo velmi rychle. Dostal jsem se k němu a vždycky jsem ho chytil za bundu, odhodil ho ke břehu, doplaval k němu, zase ho trochu přiblížil ke břehu a tak pořád dokola.
Zápasil s vámi tonoucí muž, když jste ho zachraňoval?
Ne, naštěstí byl odevzdaný, lehnul si na záda a nechal se odtáhnout ke břehu. Kdyby se mnou zápasil, pravděpodobně by mě utopil.
Cítil jste v průběhu celé akce pud sebezáchovy?
Rozhodně ano, musel jsem zhodnotit, jestli budu schopen doplavat zpět. Touha pomoci tonoucímu člověku byla ale velmi silná.
Je záchrana životů důvod, proč jste se dal k policii?
Rozhodně. Já nejsem u policie proto, abych rozdával pokuty. Dělám vyjednavače a pomocného kriminalistického technika. Takže také například pomáhám s ohledáváním místa činu.
Šel byste do podobné akce znovu?
Ano, do řeky bych skočil znovu. Akorát je nepříjemná ta tma a teplota vody, která v tu dobu měla asi osm stupňů. Ani břeh tam není moc dobře přístupný, všude jsou kameny, takže jsem si ani nemohl sundat boty.
Co byste doporučil lidem, kteří se chystají někoho v podobné situaci zachránit?
Rozhodně se nepouštět do žádné bezhlavé záchrany, aby tam záchranář neutonul. Je potřeba si dobře rozmyslet, jestli na to vůbec daný člověk má dostatek síly. Také není vhodné bezhlavě plavat k tonoucímu a chytat ho okolo těla, protože ten pak záchranáře použije jako bójku a utopí ho. Je důležité udržovat si bezpečnou vzdálenost a k tonoucímu se přiblížit maximálně na dotek ruky.
Jak často řešíte případy, v nichž figurují sebevrazi?
V Litoměřicích jsme podobný případ neměli hodně dlouho. Ale lidé často páchají sebevraždu bez přítomnosti policie. Takže ji dokonají a my to zjistíme, až když už sebevrahovi není pomoci.
Zajímal jste se o další osud muže, kterého jste zachránil?
Vím, že to přežil. Z místa činu ho rovnou odvezli na psychiatrii v Ústí nad Labem a tam by mu měli pomoci. Podle informací, které jsme dostali v hospodě U Kašpara, měl nějaké osobní a finanční problémy. Doufám, že se z toho dostane.