Kliknutím zvětšíteRealita března a dubna roku 2020 už dnes zase tak trochu připomíná jiný svět. Český národ se tehdy nebývale spojil a napřel síly k zastavení šíření viru sars-cov-2, způsobujícího nemoc covid-19. V obchodech, na ulicích i v prostředcích hromadné dopravy byly vidět obrázky, jaké jsme do té doby vídali možná tak ve zprávách z druhého konce světa. Obličeje Čechů zakryly roušky.
Kdo sehnal kupované, nosil ty. Velmi brzy se však objevily originální podomácku vyrobené modely. A také výzvy spoluobčanům, aby se nestyděli nosit roušky na veřejnosti.
Lidé z Litoměřicka si navzájem dodávali kuráž:
Ušít roušky byla jedna věc. Úplně jiná však dostat je k těm, kteří je potřebovali. Sociální sítě zahltila vlna solidarity. Lidé se domlouvali, kdo věnuje materiál, kdo ušije, kdo rozveze.
Na plné obrátky drnčely šicí stroje skupiny žen z Třebenic, které se pustily do vlastní výroby látkových roušek. Se svou kolegyní šila také starostka Prackovic nad Labem Andrea Svobodová Křešová. Do šití ochranných pomůcek se pustila také Olina Tlapáková z Litoměřic.
Roušky pro personál litoměřické nemocnice našili tehdy dobrovolníci. V Roudnici je zase lidé dostávali od městského úřadu do schránek.
V Litoměřicích byl na jaře k dispozici takzvaný rouškomat. Nacházel se u vchodu před prodejnou Kaufland v ulici Na Kocandě.
A pomohli také odsouzení z Věznice Bělušice na Mostecku. Jejich výrobky zásobovaly nemocnice. „Šijí textilní roušky už třetím týdnem. Ke 4. dubnu jich zhotovili přes 3 500 kusů,“ prozradila tehdy mluvčí věznice Danuše Vránová.
Byla polovina dubna 2020 a nikdo ještě netušil, že koronavirová krize bude trvat ještě další dva roky.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
