A existují o tom nezvratné důkazy. O uplynulém víkendu ho infračerveným čidlem, které se spouští při pohybu, vyfotografovala jedna ze dvou instalovaných „fotopastí“, která měla pomoci zmapovat početní stavy srn, jelenů, divočáků a kamzíků.

Poslední přímé důkazy o jeho výskytu ve zdejší oblasti přitom neumí nikdo datovat. Písemné zmínky, obvykle hrdé vyprávění lovců o jeho odstřelu, pocházejí ze 17. století. Mladší záznamy jsou možná v archivech.

„Dohady, že by se k nám mohl rys vrátit, začaly někdy v 90. letech,“ říká mluvčí Tomáš Salov. „Našly se škrábance na stromech, stopy ve hlíně a stržená zvěř. Jenže to mohli být velcí psi. Uvažovali jsme i o migrujícím rysu. Tyto šelmy se při hledání svého teritoria někdy přesouvají na ohromné vzdálenosti. Až teď máme důkaz, že rys se v oblasti opravdu pohybuje.

Zpráva je senzační z mnoha důvodů: Velké šelmy jsou v České republice velice vzácné, protože po několik století byly pronásledované takřka až do vyhubení.

Rys je navíc extrémně plachá a ostražitá šelma, pořídit její snímek je zcela mimořádné. Návrat šelmy do národního parku může přispět k přirozené rovnováze stavů srnčí zvěře.

Konečně existence rysa v parku je potvrzením smyslu národního parku: Vrátit přírodě přirozený pořádek.

Rys žije na teritoriu až 400 kilometrů čtverečních. V létě se pravděpodobně stahuje do klidnějších vojenských újezdů v Německu, nyní v zimě, kdy se v národním parku pohybuje jen málo návštěvníků, se v klidu vrátil do Českého Švýcarska.

Hana Vojtová