Reportér Deníku vyrazil do sdílny na víkendový kurz práce se dřevem. V truhlárně to vonělo smůlou a účastníci si připravovali své rozdělané projekty. Většinou kutilské doplňky domácnosti, které sice lze koupit v obchodě, všichni se ale shodují, že udělat si je vlastníma rukama, z ušlechtilého materiálu, je prostě mnohem lepší.

Věra Schneiderová, účastnice šestidenního kurzu, přišla původně jako doprovod se synem, nakonec se sama zapojila do tvorby a vyráběla rostlinný motiv z překližky. „Na sdílnu jsem přišla přes internet, hledala jsem pro syna Honzu, kterého baví dělat rukama, kurz. Myslím, že ho to nastartuje dál, třeba směrem k truhlařině. Já si při téhle práci také odpočinu, hrozně mě to tu chytlo,“ uvedla.

Syn Jan vyráběl dřevěnou přenosku na nářadí, kterým se doma vybavuje, aby měl náčiní pěkně pohromadě.

Poštolky byly velmi plaché, byl problém je zachytit.
Rychle, než odletí. Muž vášnivě fotí ptáky a mraky z okna litoměřického paneláku

Vedle u pracovního stolu pracoval táta s šestapůlletým synem na výrobě ptačího krmítka. Syn Vojta byl plně zaujatý finálními pracemi. Měřil a šmirgloval, jako zkušený truhlář.

Jeho táta prozradil, že syna baví stavět z Lega, tak začal chodit do Technického klubu mládeže na kurzy a odtud to byl jen krůček sem, do truhlárny. „Vojtu chytla před časem práce se dřevem, takže jsem mu u dědy vybavil malou dílničku, kde vyřezává a brousí, ale tady je to přece jen mnohem profesionálnější,“ uvedl starostlivý otec.

U dalšího stolu zase připravovala mladá dívka výrobu okrasné dřevěné bedničky.

Příběhy návštěvníků sdílny jsou v něčem jako přes kopírák. Kurzisté se shodli v tom, že je manuální práce velmi baví a odpočinou si při ní od zaměstnání v kanceláři, v případě dětí, od memorování ve škole.

Amatérské aktivity profesionálů

Původní nápad Jiřího Rudolfa, založit v Litoměřicích Technický klub, vznikl asi před dvanácti lety z pocitu, že tento segment edukace chybí. „Co se týká materiálového vybavení a prostor, jsme na tom teď velmi dobře,“ pochvaloval si Jiří Rudolf, vzápětí ale dodal: „Pořád ale nejsou peníze na zaměstnance. Jsem sice ředitelem neziskovky, Institutu technického vzdělání, pod kterým funguje Sdílna, ale dělám to zadarmo a všichni okolo se mnou. Na tento řemeslný segment, který podporuje kreativitu dětí, zkrátka nejsou peníze.“

Proto sbírají finanční podporu po malých dávkách, kdy je podpořila například Ústecká komunitní nadace a další neziskové organizace. Získat peníze pro tuto neziskovku, je kupodivu mnohem jednodušší, než když by se snažili financovat činnost regulérního školského zařízení, kterým je třeba Dům dětí a mládeže.
Přitom například do DDM v Litoměřicích chodí asi 1200 dětí a vyplňuje na velice dobré úrovni prostor, který klasické školství není schopné pokrýt.
„Chybí mi v Čechách systémová podpora řemeslných aktivit studentů, která by vyústila v jejich profesní kariéru,“ dodal Jiří Rudolf.

Mýtický Adam byl stvořen z hlíny a hlína je tou naprosto nejzákladnější surovinou. Keramička Blanka Němcová ji v Levíně na Litoměřicku používá k výrobě unikátních keramických objektů.
Umělkyně v Levíně maluje ohněm, vypálenou keramiku leští v klíně. Cena? Dohodou

Sdílna je další aktivitou Institutu technického vzdělávání (ITV) a Technického klubu mládeže (TKM), které sídlí v objektu školy v Sovově ulici a zahrnují mimoškolní aktivity pro mládež, technického a řemeslného charakteru, s profesionálním vedením.

„V ITV suplujeme to, čeho je v současnosti na školách nedostatek, totiž technickou a rukodělnou edukaci na vysoké úrovni, jako je třeba robotika, modelářství, 3D tisk, práce se dřevem a textilem,“ uzavřel Rudolf.

Sdílna v Litoměřicích
Otevřená dílna ve stylu "udělej si sám", je řemeslná a šicí dílna kde si příchozí účastníci mohou opravit, upravit či vyrobit věci a ošacení pro svou potřebu. To znamená ekonomické zajištění oblečení či drobných předmětů do domácnosti s podporou sociálně slabých a důrazem na environmentální rozměr.
Cílem projektu je spojit lidi různých profesí, sociálního postavení, věku, znalostí a dovedností prostřednictvím nabídky aktivit komunitní dílny.
Komunitní DIY dílna je prostorem k setkávání komunity a komunikace o společných tématech a problémech. Podporuje aktivizaci občanů, zvyšuje jejich informovanost a rozvíjí veřejný život komunity, zájem o veřejné dění kolem.
Vytváří místo, do kterého se budou lidé vracet tvořit a učit se novému. Důležitým aspektem je zapojení členů komunity do provozu DIY dílny a společných projektů prospěšných širší veřejnosti.

Tomáš Petr