Z premiéry Zápisníku alkoholičky odcházela s brekem. Film byl boží, říká jemným hlasem světlovláska z Litoměřic, která teď žije na vesnici u Lovosic. Byl boží, opakuje, snad jen trochu „kafíčko“ proti tomu, co zažili jiní závislí. Aniž by ji snad napadlo se tím chlubit, těmi, kdo si prošli ještě větším peklem než inspirátorka filmu Dana Svátka Michaela Duffková, myslí Pavla Schwarzbecková i sebe. Zažila i delírium a kromě bazénů alkoholu do sebe v uplynulých letech vytrvale ládovala celý „Molotovův koktejl“ drog, na které si jen vzpomenete. Pavla svůj „coming out“ zveřejnila na webu Ženy s odvahou, který iniciovali tvůrci snímku, jenž o prázdninách válcuje kina a v hlavní roli alkoholičky exceluje Tereza Ramba.
Životní příběh Michaely Duffkové má happy end. Duffková úspěšně abstinuje, rodí děti, vydává knihy, zakládá kliniku a inspiruje další ženy k tomu, aby přestávaly pít. Už jen první pohled na upravenou zahrádku domku v malých Vchynicích, kde teď bydlí Pavla s rodinou, dává tušit, že s ní to také dopadlo dobře. Jak je ale znát hned chvíli nato z jakoby ztěžka, důrazně pronášených Pavliných vět, cesta k idyle byla extrémně náročná.
Pavla, která abstinuje už tři roky, také opakuje notoricky známou věc, že „jednou alkoholik, do smrti alkoholik“. Za odvykáním je podle jejích zkušeností obrovská práce na sobě a neuteče před ní ani rodina kolem závislého. Není to zdaleka pro každého a za půl roku, co se léčila U Apolináře, Pavla zažila velmi hodně žen, které podepsaly reverz.
Ženy s odvahou
Projekt vznikl kolem natáčení filmu Zápisník alkoholičky. „Od začátku jsem věděl, že nesmíme zůstat jen u filmu. Věřím, že je velká šance pomoci ženám a jejich okolí, které řeší problém se závislostí na alkoholu,“ vysvětluje režisér Dan Svátek. „Čím dřív si každý z nás uvědomí, že ne každý, kdo bloudí, je ztracen, tím dřív najde cestu z kruhu závislosti,“ dodává Michaela Duffková, autorka blogu, podle kterého film natočili.
Na kampaň k projektu vybírají peníze na crowdfoundingovém portálu Donio. Vybrané peníze použijí kromě jiného i na oslovování žen v regionech, aby získaly odvahu se přiznat k závislosti a daly inspiraci dalším ženám. Se svou kůží na trh šly zatím kromě Pavly z Litoměřic ven jen další dvě ženy. Přispět se nebojte. „Pokud se částka nevybere celá, producent filmu, společnost Holiday Films, doplatí z příjmu filmu zbytek částky, aby se mohl projekt rozvíjet,“ ujišťuje tým.
Zapojení do projektu Ženy s odvahou Pavla chápe i jako pojistku proti tomu, aby s pitím a fetováním zase nezačala. „Souhlasila jsem se zveřejněním svého příběhu s nadějí, že když se takhle odkryju, zbavím se tím věčného skrývání drog, alkoholu a pak i svojí závislosti. Kdybych se po tom všem, co jsem na sebe řekla, napila, budou to všichni hned vědět,“ říká Pavla.
O její odvaze je nejlepší udělat si obrázek přímo na webu projektu, kde velmi dopodrobna a až šokujícím způsobem otevřeně popisuje své alkoholové i drogové jízdy, ale i rodinné vztahy a sexuální zkušenosti.
Dřív by strach přechlastala, teď je na něj sama
Další dvě ženy, které šly zatím ven s příběhem zničující závislosti, Pavla poznala U Apolináře. Léčila se tam půl roku, když už byla v jiném stavu s dcerou. „Brala jsem to strašně vážně. Uvědomila jsem si, jaký jsem byla fakan, a vůbec mi z toho nebylo dobře. Nebylo to jen o budíčcích a studené sprše. Musela jsem pracovat hlavně na tom, abych si odpustila. Protože to, co se stalo, většinou nevrátím a některým lidem se ani nemůžu omluvit, protože tu třeba už nejsou,“ líčí Pavla.
Ta se bála, jak se na ni budou dívat kamarádi a známí, až se z léčebny vrátí do Litoměřic. Věděla, že strachy, které by za normálních okolností „přechlastala“, teď bude muset zvládnout bez obvyklých berliček. Co by jí bývalo pomohlo, aby s tím „sekla“ dřív? „Pravda,“ odpovídá po krátké chvilce. „Kolem mě bylo pořád spoustu lidí, kteří mě za zády pomlouvali a bavili se na můj účet. Ale nikdo za mnou nepřišel a neřekl mi otevřeně a natvrdo, že mám problém,“ říká.
Dnes se Pavla soustředí především na vztah se svým mužem a s dcerou, druhý domov ale našla i mezi pacientkami i lékaři a terapeuty U Apolináře, kam se vrací na „opakovačky“.
Jen co vyšla z léčby, porodila dceru
Obrovskou motivací, proč se zas nevrátit k drogám a alkoholu, je pro ní především dcera, kterou porodila jen několik dní po ukončení léčby. „Chci jí ukázat plnohodnotný život, ukončit rodové prokletí,“ vysvětluje Pavla, která sama měla k závislosti nakročeno, ještě než se narodila. Závislý byl totiž už její děda i otec a její vyrůstání těžce poznamenalo i domácí násilí.
Éru s alkoholem a drogami ale nevidí jen negativně, vlastně je to úplně naopak. „Kdybych měla na svém životě něco změnit, tak asi jen pár maličkostí,“ rekapituluje. „To poznamenání v rodině bylo obrovské, potřebovala jsem se úplně zničit, abych se mohla znovu narodit. Kdyby to bylo jinak, neměla bych za sebou spoustu zkušeností. Neměla bych dnes muže, kterého mám, ani dceru. Vůbec bych se nepoznala a možná bych se pořád hledala,“ dodává Pavla.
Nejlepší droga, kterou poznala? Střízlivost
A jaká byla její nejoblíbenější substance? „Střízlivost,“ vyhrkne po chvilce váhání s úsměvem. A hned začne vyprávět o dvou „jízdách“, které zažila v poslední době, ačkoli z opatrnosti nebere skoro žádné léky, nepije čaj a kafe, dokonce ani kofolu. První „flashback“, připomínající nájezd pervitinu, měla, když v červnu přednášela o své závislosti na škole v Terezíně. Síla zážitku ji až vystrašila. „Proto jsem šla dříve za drogami a teď jsem viděla, že to jde zažít i za střízliva,“ popisuje Pavla.
Další flashback zažila potom, co zhlédla Zápisník alkoholičky. Bylo to v červenci, když ho hráli prvně v Litoměřicích. To už byl na webu Ženy s odvahou venku i Pavlin příběh i s jménem a fotkou a ona s úsměvem vzpomíná, že si ji v kavárně kina Máj lidé potajmu fotili. Pak už bylo u drásavých scén, kde se Tereza Ramba propíjí ke dnu, moře slz.
„Odešla jsem s brekem, že tohle všechno už nemusím zažít, že je zaplaťpánbůh konec, že je to za mnou. A pak jsme se doma s mužem a dcerou dlouho drželi za ruce. Film byl úžasný, boží byl i výkon Terezy Ramba. Mohl být ještě drsnější, třeba já to měla drsnější. Ale pro běžného diváka to asi úplně stačí,“ hodnotí Pavla.
