Významný objev? Podřipsko na pořádný nález ještě čeká, říká numismatik Šťástka

Představení „pokladu“ se účastnil také numismatik a předseda roudnického Spolku sběratelů platidel a drobných starožitností Václav Šťástka. V rozhovoru pro Litoměřický deník mimo jiné odhaduje, jakou hodnotu mohou nalezené mince mít.

Zaznamenal jste na Litoměřicku či Podřipsku za dobu, kdy se numismatice věnujete, podobně významné objevy jako je tento?
Ano, před třemi lety se na Podřipsku našel také jeden depot. Byl dokonce mnohem větší, než je tento. Obsahoval asi třináct set mincí. Byly to stejné mince jako v tomto případě, tedy většinou míšeňské groše a pár pražských grošů. Myslím, že náš region teprve na pořádný nález čeká.

Je tedy pravděpodobné, že je tady v našem regionu někde pod zemí ukrytý opravdový poklad?
To není jen můj názor. Na jedné přednášce numismatik Jiří Militký, který je největší kapacitou přes keltské mince, sám prohlásil, že čeká, kdy se někde vyloupne ten poklad na severu Čech. Je to pouze otázka času.

Podřipské muzeum v Roudnici nad Labem se pyšní unikátním nálezem mincí

Jaká je přibližná hodnota tohoto v srpnu nalezeného pokladu, pokud bychom to přepočítali na dnešní měnu?
Velmi záleží na stavu mincí. Na numismatickém trhu se například míšenské groše prodávají od 400 korun. A pokud je taková mince v pěkném stavu, tak až za 1500 korun. Pražské groše krále Václava IV. se prodávají za 400 až 500 korun za kus. A stejné je to i s těmi jednostrannými feniky. Tam záleží na tom, jak budou vypadat po vyčištění a zjistí se, kde a kým byly raženy. Jejich hodnota se může pohybovat od 300 až do 1000 korun za jednu. Avšak tyto mince z Podřipska se prodávat nebudou, po vyčištění je budou moci vidět návštěvníci muzea.

Tušíte, jak se mince pod zem dostaly, kdo je tam mohl ukrýt?
Domnívám se, že vzhledem k jejich počtu, to zřejmě nebyl obyčejný člověk. Ten by takové množství nedokázal našetřit. Podřipskem kdysi vedla Lužická cesta, jež byla významnou dopravní tepnou. Mince tu tak mohl ukrýt například nějaký obchodník, který si je zakopal a už je nenašel nebo si je z nějakého neznámého důvodu už nevyzvedl.

Jste předsedou Spolku sběratelů platidel a drobných starožitností. Jeho členové se pravidelně scházejí a pořádají také osvětu pro veřejnost. Jak dlouho už v Roudnici nad Labem spolek funguje?
Tento klub ve své první podobě vznikl už v roce 1985. To jsme se začali scházet ještě pod spojeným závodním klubem tehdejší ROH Říp, při kterém fungoval kroužek sběratelů platidel. Po revoluci byl klub zrušen, a tak jsme se scházeli různě po restauracích. Poté jsme dostali nabídku od ředitele Podřipského muzea Martina Trefného, zda bychom se nechtěli scházet v muzeu. Za to jsme byli rádi, přeci jen to tu má jinou úroveň. Od roku 2014 se tedy každou třetí středu v měsíci scházíme právě v prostorách muzea. V současné době jsme však kvůli epidemii koronaviru setkání přerušili.

Kolik má spolek členů?
Máme asi šestnáct členů, a to jak z Roudnice, tak i z okolních obcí.

Bezdomovci v Litoměřicích dostali roušky. Nákaza se jim zatím vyhýbá

Pořádáte také různé přednášky a věnujete se poradenství. Jak často za vámi přijde někdo z řad veřejnosti s tím, že potřebuje poradit?
Dalo by se říci, že v průměru každý měsíc. Jsou to spíše starší lidé, kteří zdědili mince nebo nějakou starožitnost, například porcelán nebo staré pohledy, a chtějí zjistit, jakou mají ty předměty hodnotu. V minulosti jsme takto dvakrát ohodnotili i mince, z nichž každá měla hodnotu přes 600 tisíc korun.

Víte, co se s tak hodnotnými mincemi poté dělo?
V prvním případě se jednalo o dvě mince. Jedna se prodala na aukci za 650 tisíc korun, druhá pak asi za 350 tisíc. V druhém případě si ji majitel nechal.

Vy určitě jako numismatik máte také svou sbírku mincí. Máte nějaké období, kterému se věnujete, nebo máte větší rozsah?
Ze začátku jsem sbíral, jako každý, co mu přijde pod ruku. Nyní jsem se rozhodl sbírat pouze to, co platilo na našem území. Takže od Keltů až po současnost. A jen z mincoven, které fungovaly na českém území.

Co vy sám ze své sbírky pokládáte za nejhodnotnější.
Na aukcích jsem si koupil několik keltských mincí. Jsou to vůbec první, které se na našem území razily. Do té doby nebylo nic. Ty jsou pro mě nejvzácnější.

DATA: Nemocnice se plní pacienty s covidem. Podívejte se, jaké jsou kapacity

Jak se takové staré mince skladují?
Záleží na tom, kolik mincí sběratel má a jak je chce skladovat. Existují například plastová alba, a i když výrobce říká, že takový plast neobsahuje chlor a mince v něm nebudou zelenat, není to správné. Potom jsou v nabídce plata s okýnky, ta už jsou vhodnější. A když jsou to opravdu staré mince, tak by se do plata měl vložit ještě identifikační štítek, kde je popsané, co je to za minci, v jaké době platila a kdo ji razil. Popřípadě je vhodné uvést kde a za kolik ji majitel získal.

Jak dlouho se zabýváte numismatikou?
Začal jsem už jako malý kluk. Ke sběratelství mě přivedl můj táta, i když on sám nic nesbíral. Ale vždy, když něco někde viděl, tak to přinesl domů a dal mi to. A tak mě navedl k tomu, že je dobré nějaké věci shromažďovat. A potom jsem se přes mince dostal k tomu, že mě začala zajímat i historie a rozšířil si díky tomu obzory vědění.