Jan Plzák z Mostu žije a pracuje 16 let v Anglii. Jednou za čtvrt roku se na pár dnů vrací zpět do Čech, aby navštívil svoje rodiče, přátele a kamarády. Rok 2020 mu ale v tomto zaběhnutém systému udělal čáru přes rozpočet. Celosvětová situace ohledně koronavirové pandemie ho v Česku dvakrát po sobě „zamkla“ na řadu měsíců. Navíc přišel o práci, protože i na společnost, ve které se podílel na správě webových stránek v oblasti turismu, dolehl letošní koronavirový úpadek. „ Anglie mě přitahovala od malička. Zejména Londýn. Proto jsem se na začátku roku 2004 rozhodl, že tam odjedu. Dnes vím, že emigrace byla dobrá volba,“ ohlíží se Jan Plzák.

Jel jste tehdy „na blind“ nebo jste měl něco domluveného?
Nejel jsem úplně do neznáma. Už jsem tam byl několikrát na návštěvách. Měl jsem tam i přátele.

Zdroj: DeníkA měl jste hned i práci?
To bylo horší. Imigranty tam v té době považovali za pomocné síly, takže sehnat normální práci nebylo hned možné. Uklízel jsem v hotelích a dělal, co se dalo. Teprve až po 4 letech jsem sehnal první normální práci. Dělal jsem pro společnost, která zajišťovala mobilní kontrakty pro velké firmy.

Vy jste uměl anglicky?
Měl jsem z Čech státnici z angličtiny. To bylo velkou výhodou. Jediným místem, kde jsem měl problém se domluvit, byly hospody. Tam jsem ty jejich přízvuky nepobíral. Jinak to ale bylo v pohodě. Když jsem navíc začal pracovat v té společnosti, tak mi majitel nabídl, abych si při práci udělal v Anglii vysokou školu. Šel jsem tedy hned na univerzitu a vystudoval počítačové vědy.

Tomuto oboru jste se chtěl dál věnovat?
Přesně tak. Programování a podílení se na různých aplikacích mě bavilo už v Čechách. Už jako kluk jsem věděl, že to chci v budoucnu dělat profesionálně. V Česku ale pro to nejsou dobré finanční podmínky. Britská univerzita mi v tom otevřela dveře. Našel jsem si novou práci, měl vlastní bydlení a život v Anglii se pro mě stal standardem. Časem jsem získal i britské občanství.

V Anglii žijete přes 15 let, máte tedy možnost srovnávat. Je v Anglii podle vás lepší život než v Česku?
Pro mě určitě. Společnost je tam mnohem vlídnější. Lidé na sebe nejsou tak zlí jako tady. Ze začátku po otevření hranic jsem trochu cítil tlaky ze strany místních, že jsme pro ně podřadní imigranti. Ale časem si na to národ zvykl. Dokonce uznali, že jsme pro ně přínosem. Jsme pracovitější než oni. Pochopili, že tam nepřijíždíme kvůli dávkám, ale že jim tam uděláme práce, které nikdy dělat nebudou. Co na mě v Anglii působí velmi pozitivně, je ta jejich zdvořilost. To v Česku neexistuje. A vidím to vždy, když se sem vracím. Zejména ve službách je to patrné. Anglická mentalita je na mnohem vyšší úrovni než tady v Čechách.

Jak Češi žijící v Anglii vnímali otázku brexitu?
Podle mě to je od začátku nesmysl. Lidé ze střední Evropy, kterých v Anglii znám hodně, brexit nějak výrazně neřeší. Osobně ho považuji za chybu. V dnešní době nemá cenu se zavírat na ostrově před ostatními. Británie přeci vždy byla postavená na tom, že do země přicházeli cizinci z různých kolonií. Brexit byl od začátku jeden velký zmatek. Nikdo nevěděl, jak to bude. Dnes už to tam nikdo opět neřeší.

Pendlujete mezi vaším bydlištěm v Londýně a Mostem, kde máte rodiče. Rok 2020 je v tomto ale trochu specifický. Vaše několikadenní návštěvy se vám protahují na měsíční prázdniny.
Nebyl to dobrý rok. Prakticky jsem tady v Čechách dvakrát uvíznul. Na jaře a na podzim. Poprvé jsem přicestoval do Čech v únoru na plánovanou návštěvu za rodiči a zpátky jsem mohl až na konci června. Několik letů mi v první vlně právě z důvodu koronavirových opatření zrušili. Léto jsem ale už zase mohl strávit v Londýně. Do Čech jsem se vrátil v září a jsem tu až doposud. Ani v Británii teď není situace okolo této nemoci dobrá, takže nemám potřebu se tam vracet. Navíc jsem přišel o práci, protože jsem dělal pro britskou společnost, která podniká v turismu, a ten celosvětově upadl.

Takže rok 2020 byl pro vás dlouhodobou dovolenou?
Dá se to tak říci. Už mám ale od prosince novou práci pro jinou britskou firmu, která se zabývá vývojem internetových aplikací. Výhodou je, že můžu pracovat odkudkoli. Takže i z Mostu, Teplic nebo Prahy, kde mám rodinu a také přátele.

Jak lidé v Anglii vnímají situaci okolo koronaviru?
Jako všude jsou dvě skupiny – příznivci a odpůrci opatření. Problémoví jsou zejména mladí lidé, kteří si dělají svoje party a omezení jim nic neříkají. V Anglii je ale mnohem těžší než tady v Čechách dělat nějaké zákazy. Tam vláda spíše jen doporučuje. Lidé nejsou zvyklí na to, aby jim někdo něco zakazoval. Vnímají to mnohem více jako omezování osobní svobody. Na druhou stranu jsou ale disciplinovanější. Tam prostě nikdo neřekne: musíte nosit roušky. Pouze vyhlásí, že by bylo velmi vhodné je nosit, a vysvětlí také proč. A druhý den je všichni na ulici a v obchodech mají. Kdyby to ale někdo přímo přikázal a k tomu ještě pohrozil pokutou, tak by bylo v ulicích asi hodně rušno. I podpora podnikatelů tam je výraznější než v Čechách.

Jste s někým z Anglie v neustálém kontaktu?
Mám tam sestru a řadu přátel. Voláme si, píšeme si. Komunikuji s novým zaměstnavatelem, který by chtěl, abych tam seděl denně v kanceláři na firmě. Ale jak jsem zmínil, mně nedělá problém na počítači pracovat odkudkoli.

Jan Plzák
- pochází z Mostu, 44 let
- 16 let žije v Anglii, vystudoval tam vysokou školu, obor počítačových věd
- Za normálních okolností se do Čech během roku vrací na několikadenní návštěvy rodičů. Letos ho tu ale covid-19 opakovaně „uvěznil“ na řadu měsíců.
- V Británii přišel o práci, protože i společnost, která ho zaměstnávala, zasáhla koronavirová krize.