Až se po šoku z koronaviru a nouzového stavu život v Česku opět rozběhne, ekonomika bude dohánět předkrizovou úroveň a nakonec se vrátí k růstu. Tím si je jistý ředitel měnové sekce České národní banky Petr Král, který do Prahy dojíždí z domovské Roudnice nad Labem. „Je to, jako když stlačíte pružinu. Jakmile tlak povolíte, pružina má tendenci vystřelit zase zpátky,“ líčí ekonom v kanceláři pod obrazem Řípu malíře Václava Trefila. Návrat k normálu bude ale nejspíš pomalejší, než bychom si přáli.

Čeká nás kvůli koronaviru opravdu obří celosvětová recese, jak se mnozí obávají?
Propad světové i domácí ekonomiky bude skutečně mimořádně hluboký. Mezinárodní měnový fond očekává, že světová ekonomika letos poklesne nejvíce od Velké krize ve 30. letech. Ale srovnávat dnešní situaci s minulostí jednoduše nelze. Nyní nejde o ekonomickou krizi v pravém slova smyslu, ale je to vlastně vládami nařízená hibernace hospodářství. Ta spočívá v uzávěře velkého množství provozů či celých odvětí. Tento ekonomický „lockdown“ je součástí karanténních opatření, která státy přijímají v boji proti koronavirové pandemii. Velká krize ve 30. letech či globální finanční a ekonomická krize zhruba před deseti lety měly svůj původ v samotném ekonomickém systému. Byly to sice rozsahem mimořádně silné, ale svou povahou obvyklé cyklické krize, do kterých se tržní ekonomika má tendenci čas od času spontánně dostávat. Nyní je to krize de facto z rozhodnutí států.

Bude ta krize zhruba stejná ve všech zemích, když koronavirus zasáhl v podstatě celý svět?
Hloubka propadu ekonomiky bude jednoznačně souviset s dobou, po kterou budou v platnosti zavedená karanténní opatření v jednotlivých státech. Tedy s tím, jak dlouho budou trvat restrikce a omezení volného pohybu lidí včetně úplných uzavírek továren a nejrůznějších provozoven. Vzhledem k tomu, že nad pandemií ještě není všude zdaleka vyhráno, je jakýkoliv odhad hloubky ekonomického propadu v letošním roce stále velice nejistý. Epidemií koronaviru je nejvíce postižen západní svět, tam budou negativní ekonomické dopady boje proti nákaze nejvýraznější.

Je česká ekonomika připravena na zvládnutí takové krize? Může nám pomoct Evropská unie (EU)?
Máme dostatek manévrovacího prostoru jak v oblasti fiskální, tak i měnové a makroobezřetnostní politiky. Tyto polštáře je nyní možné využít. V rámci EU probíhá koordinace hospodářských politik a případná celoevropská podpůrná akce by stabilizační působení tuzemských hospodářsko-politických autorit mohla vhodným způsobem doplnit.

Co nás čeká, až skončí nouzový stav?
Až se opatření uvolní, ekonomický a společenský život bude mít tendenci vracet se do normálu a hospodářský výkon opět vzroste. Je to, jako když stlačíte pružinu. Jakmile tlak povolíte, pružina má tendenci vystřelit zase zpátky. Ale určitě se nevrátíme hned na výchozí úroveň, protože omezení trvala docela dlouhou dobu. Mezitím se totiž dostala spousta firem a domácností do problémů s likviditou, neboli se schopností platit své pravidelné výdaje kvůli výpadkům příjmů z podnikání či zaměstnaní. Zpětný ráz té pružiny, o které jsem hovořil, nebude tedy bohužel tak silný, jak bychom si asi všichni přáli. Ale návrat k růstu a postupné dohánění předkrizové úrovně lze do budoucna určitě očekávat.

Vypadá to hezky, ta pomoc řadě lidí a podnikatelů, s kterou přichází nejen vláda, ale třeba i Ústecký kraj nebo města jako Litoměřice. Nezaplatíme to ale v příštích letech nakonec všichni na daních?
Reakce veřejného sektoru je v první fázi zcela správně a přirozeně zaměřena právě na pomoc firmám a domácnostem, kterým prakticky zde dne na den zcela nebo částečně vyschly příjmy. Ale oni musejí dál platit svoje faktury, závazky a další pravidelné výdaje. To na ně vytváří nesmírný tlak a jejich další ekonomická existence je ohrožena. Proto vláda a parlament rozhodly o fiskálních opatřeních, jako jsou „kurzarbeit“, nadstandardní ošetřovné, prominutí sociálního a zdravotního pojištění, odklad daní, Program 25, moratorium na splátky úvěrů a tak dál. V mnoha případech tyto programy budou znamenat dodatečné veřejné výdaje, v jiných případech zase urychlí pokles daňových příjmů. Silný pokles výběru daní se přitom dá očekávat i tak, a to z titulu hlubokého propadu ekonomické aktivity. Výsledný tlak na veřejné rozpočty bude značný, ministryně financí také už požádala parlament o navýšení očekávaného schodku státního rozpočtu na 300 miliard korun. To se odrazí i ve znatelném nárůstu vládního dluhu. Naštěstí výchozí pozice České republiky (ČR) není v tomto ohledu úplně špatná. V příštích letech bude muset proběhnout nějaká konsolidace veřejných rozpočtů. Uvidíme, s čím vláda přijde.

Je kvůli zastavení běžného života úplně ohrožena existence některých sfér hospodářství?
Skutečně těžkou zkoušku zažívají subjekty z odvětví služeb, gastronomie, cestovního ruchu, pořádání kulturních či sportovních akcí. Nemožnost téměř vůbec fungovat zejména nyní, kdy se pomalu blíží vrchol sezóny, může být pro spoustu z nich likvidační. S každým dnem, kdy stojí, se snižuje naděje, že se vůbec někdy opět rozjedou. Také takzvaný sentiment podniků a domácností, tedy jejich nálada nakupovat, utrácet a „užívat si“, bude do budoucna poměrně silně postižena. Nezaměstnanost do budoucna určitě vzroste a příjmová situace domácností nebude tak příznivá, jak jsme si v posledních letech zvykli.

Následovaly ekonomické krize i po předchozích epidemiích?
Ekonomické dopady SARS a MERS byly minimální a nás se prakticky nedotkly. Tyto epidemie totiž byly svým rozsahem relativně malé, co se týká počtu zasažených osob. SARS z důvodu, že trval krátce, MERS proto, že se velmi obtížně šířil z člověka na člověka, i když trval cirka tři roky. V těchto případech tím pádem nedocházelo k tak bezprecedentním karanténním opatřením, která vidíme dnes v reakci na pandemii koronaviru. Dodavatelské řetězce v případě SARS byly narušeny jen minimálně a pouze lokálně. Celosvětové náklady této epidemie byly vyčísleny přibližně ve výši 40 miliard dolarů, což odpovídá snížení úrovně světového hrubého domácího produktu (HDP) o 0,1 procenta. Dopad epidemie SARS byl asi největší v Číně – růst HDP Číny to snížilo o 1–2 procentní body. Ale jednalo se pouze o krátkodobý ekonomický výpadek, který byl koncentrován do 2. čtvrtletí roku 2003 a téměř výhradně do spotřeby čínských domácností. Tento výpadek byl následně velmi rychle vykompenzován ve zbytku roku 2003 díky rychlému odeznění onemocnění SARS v situaci prudkého růstu čínské ekonomiky.

Jaké kroky v reakci na současnou situaci podniká Česká národní banka (ČNB)?
Bankovní rada ČNB rozhodla v březnu nejprve na mimořádném a pak i na řádném měnovém zasedání o razantním snížení úrokových sazeb v celkovém rozsahu 1,25procentního bodu a klíčová repo sazba klesla na 1 procento. Současně došlo k výraznému snížení sazby proticyklické kapitálové rezervy na 1 procento. Také byla zmírněna doporučení bankám týkající se poskytování hypotečních úvěrů. ČNB situaci pochopitelně dál bedlivě monitoruje, chystá novou makroekonomickou prognózu a je připravena reagovat na situaci svými nástroji tak, aby udržela cenovou a finanční stabilitu v naší zemi.

Co česká koruna, jak její hodnotu ovlivnila koronavirová krize?
Koruna po propuknutí paniky na globálních finančních trzích v souvislosti s pandemií koronaviru prudce oslabila, podobně jako některé další měny našeho regionu. Z hodnot kolem 25 korun za euro začátkem roku kurz v průběhu března oslabil až téměř k hladině 28 korun za euro. S tím, jak se epidemie dostává v mnoha zemích pod kontrolu, se situace na finančních trzích poněkud zklidňuje. Naše měna tak trochu zpevnila a v posledních týdnech se nachází lehce nad 27 korunami za euro.

Říká se, že na všem špatném je něco dobré. Platí to i o té současné „polízanici“ s virem?
I na této krizi lze samozřejmě najít nějaká pozitiva. Určitě to například celý svět, nejen naši zemi, posune k mnohem intenzivnějšímu využívání on-line technologií, vzdálených přístupů, tele- a videokonferencí a podobně. S tím může souviset do budoucna větší využívání flexibilních pracovních aranžmá, jako jsou práce z domova, sdílení pracovních míst a zkrácené pracovní úvazky. Zde měla ČR doposud rezervy. Také se v krizi hezky ukazuje, které činnosti a agendy jsou skutečně nezbytné a produktivní, a co lze naopak do budoucna obětovat jako něco, co spíše věci zdržuje, komplikuje a prodražuje. Svět se zkrátka naučí některé věci dělat efektivněji, nebo je nedělat vůbec. Neřešit věci nepodstatné, s odpuštěním blbosti, a jít více „na dřeň“.