S gustem bych epigramy adresoval Hradu nebo Agrofertu, říká básník Koten

Počítáme čísla nebožtíků, / hrůza začíná mít proporce. / Dal si Roman humra nebo štiku? / Faltýnek měl aspoň tři porce… Tento a další podobné krátké veršované texty zveřejňuje Jiří Koten na svém facebookovém profilu.

Inspirují ho vedle posledního „průšvihu“ dnes už exministra zdravotnictví Romana Prymuly i další kauzy a bizarnosti, které hýbají tuzemským veřejným míněním. V soustavném publikování lyrických reakcí na aktuální politické dění nemá nejspíš 41letý jablonecký autor a člen ústecké katedry bohemistiky mezi českými literáty konkurenci.

Tudy šla historie. Stát prodává vily dvou významných továrníků v Ústí nad Labem

Přátele z řad básníků či bohemistů aspoň někdy „vyprovokuje“ k podobné reakci, píšou mu je do komentářů. Žánrově těmito textíky Koten navazuje na mistra epigramu Karla Havlíčka Borovského, za velké umění je ale nepovažuje.

V době, kdy už velké deníky netisknou básně, je podle Kotena sociální síť k podobným hříčkám ideální a dostačující. Tyto příspěvky podle něj totiž mají velmi omezenou „dobu spotřeby“ a po pár dnech už jim nikdo nemusí rozumět. Proto je básník ani nehodlá tisknout, jako to se svými epigramy dělal Havlíček.

Co vás inspirovalo k poslednímu, „prymulovskému“ epigramu?
Minulý pátek ráno jsem vstal z postele, zapnul rádio a první, co jsem se dozvěděl, bylo, že ministr zdravotnictví vyhlašující epidemiologická opatření ta pravidla porušil. Z takových pohnutí ty epigramy píšu. Jako například reakci na starší událost, když prezident republiky veřejně spálil rudé trenky.

Jaký byl úplně první váš takový textík?
Ten jsem napsal, když zvolili mého jmenovce, kandidáta Kotena z SPD, poslancem. Poslouchal jsem jeho sotva uvěřitelný proslov ve Sněmovně a napadl mě verš „Šmankote, odkud jsi, ty divný Kotene, / že bys přec pocházel z blízkého semene?“

Co pro vás psaní těch hříček představuje?
Baví mě to, přináší okamžitou úlevu. Epigramy typicky píšu, když se stane něco, co mi stojí za vyjádření. Jde prakticky o glosy nebo o satirické slovní anekdoty, které vznikají v momentálním rozpoložení, na vnější podnět, za pár minut mám hotovo.

Desítky policistů, hasičů a záchranářů jsou v karanténě kvůli koronaviru

Do jaké míry se vaše texty dají srovnat s tím, čím se zabýval Havlíček?
On neměl Facebook, čas tehdy fungoval úplně jinak. Psal to například do České včely, noviny vycházely třeba jednou týdně. Epigramy potom adresoval církvi, králi, vlasti, dnes bychom možná řekli, že šlo o otevřený dopis. Já je neberu zdaleka tak vážně. Se svými názory sice jdu s kůží na trh, ale s velkou nadsázkou.

Dočkáme se někdy vašich sebraných epigramů ve sbírce?
Někdo se mě už ptal, jestli je nechci vydat knižně. S gustem bych epigramy adresoval Hradu nebo Agrofertu. Ale myslím si, že Facebook je pro jejich publikování ideální, dostačující.

Proč?
Epigram je srozumitelný jen den, dva, než se vytratí kontext, na který reaguje. S odstupem třeba půl roku může být úplně nepochopitelný. Taková lyrika o lásce nebo přírodě má oproti tomu dlouhou expiraci. Pro lidi je srozumitelná i po desetiletích nebo stoletích.

FOTO: V ústecké zoo se narodili čtyři samečci antilopy jelení

Vaše epigramy nicméně na sociální síti zaujmou. Dokonce jste vyprovokoval vznik podobných útvarů. Věnuje se tomu soustavněji ještě někdo další?
Pár těch hříček v reakci na mé epigramy napsali mí přátelé. Baví mě to. Ale že by někdo jiný psal podobně soustavně epigramy, o tom nevím. Což je vlastně zvláštní. Politická lyrika je nejspíš přežitá. Co s ní? Dřív aktuální básně tiskly deníky, to je dnes nepředstavitelné.

Přesto je tu aspoň ten Facebook…
Básníci dnes mají velmi malé, exkluzivní publikum. A to nebývá mimořádně citlivé na každodennost. Spíš ho zajímají trvalé hodnoty. A ty asi nelze hledat v nějakých přechodných okamžicích nebo v aktuálním dění. Ani moje epigramy ale nejsou úplně časové. Někdy obsahují narážky například právě na Havlíčkovu tvorbu. Moji přátelé, jimž jsou určeny především, pocházejí přece jenom hlavně z literárního „ghetta“.