V roudnické cukrárně na Karlově náměstí spolu s herečkou minulé léto natáčeli video k jejímu hitu Zázračný doktor. „Řádění Aťky snímané kamerou neuniklo místním, kteří ji stáhli o desítky autogramů,“ vzpomíná s úsměvem 43letý Lubomír Zemanec.

Jaký jste měli s Aťkou vztah?

Znali jsme se asi deset let. Poslední dobou jsme byli v každodenním kontaktu. Volali jsme si i několikrát denně. Nemůžu říct, jestli to byla teta, babička, nebo kamarádka.

Jak jste se seznámili?

Šel jsem do pražského divadla, kde hrála jednoho z Rychlých šípů. Pak jsem tam natáčel s dětmi, které nám vysílaly ve Fénixu. Jako obvykle jsem se přitom hrozně vztekal. Ona za mnou přišla, a že bychom mohli točit i spolu. Prý vy byste se vztekal, a já bych vás uklidňovala. Stačilo by vám dát cigaretu.

Pak jste si vyměnili čísla?

Domluvili jsme se, že se uvidíme. Zavolal jsem jí za pár dní a ona, abych hned nazítří přijel k ní do Prahy na snídani. Po půl roce jsme si přestali vykat. Ani jeden nepijeme alkohol, potykali jsme si Coca colou.

Jaká byla hostitelka?

Byla stará škola. I když jste byl její nejbližší přítel, jakmile jste si u ní sednul v hale, přinesla vám kávu a chlebíčky. Pokud jste chtěl třeba ještě vodu, nemohl jste se zvednout. Na korkových pantoflích běhala z haly do kuchyně sem a tam, aby pro vás udělala první poslední.

Jste autorem knížky o Aťce, která nedávno vyšla. Bylo vaše autorství jasná volba?

Častokrát dostala nabídku, že o ní napíšou knížku. Všechny zájemce uvítala ve svém domě kávou a chlebíčkem, ale pak je poslala do háje. Chtěla psát s někým, koho znala.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Litoměřicko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.