Něco s tím udělejte. S tím oslovují podřipského restaurátora Jiřího Brodského, když má dát druhý život většinou úplně zdevastovanému obrazu, fresce či plastice. Cenná díla často ležela někde v koutě ladem, poškozená nebo srolovaná.
Resuscitace za pět minut dvanáct se Brodskému podařila už nesčetněkrát, jak je vidět na srovnávačkách „před“ a „po“, které má mistr na stole v roudnickém ateliéru. Ne všechny obrazy se ale dají sundat a převézt. A tak dvaaosmdesátiletý autor i dnes ještě občas vyrazí na lešení.
V těchto dnech pracuje na cenném pražském baroku, který chtěli dát do církevního depozitu. Byl to hlavní oltářní obraz z kostela u Děčína, který v 50. letech odstřelili. V posledních měsících mistr také vyčistil několik obrazů pro roudnickou galerii. A ještě dříve dělal pro zámek Stekník podobiznu jednoho ze zakladatelů zámku. A také kopii Pasovské madony, asi z velvarského kostela. „To bylo srolované a sešlapané,“ ukazuje nejdříve původní stav a pak k neuvěření „vyžehlený“ obraz po restaurování.

Až se oteplí, čeká Brodského práce na kapli svatého Viléma. To je nejcennější barokní památka v Roudnici, stojí hned v jejím centru. Kaple ukrývá jeden z nejzachovalejších obrazů Václava Vavřince Reinera. V minulosti opravoval Brodský s kolegou Petrem Barešem celou pomalovanou kopuli. V Roudnici ho čeká ještě údržba dvanácti desek Hanse Hesseho, na jeho pět století starém Pašijovém cyklu v kostele Narození Panny Marie. Také ten už s Barešem před dekádami restauroval.
Mezi největší restaurátorské práce této dvojice patří obří Ukamenování sv. Štěpána v litoměřické katedrále. „Bylo to přemalované, pochybovalo se, že je to Škréta. Ale když jsme sundali přemalby, byl to on. Je to dokonce jeho největší plátno, které existuje,“ vzpomíná restaurátor. Ten nechal léta práce i na Karlštejně: na schodišti s nástěnnými malbami ze života svatých Václava a Ludmily i v kapli svaté Kateřiny. „To byla nejkrásnější práce. Já mám radši středověk než barokní věci. Ale my toho baroka máme nejvíc,“ říká Brodský.

Sice ho živí restaurátorství, ale původem akademický malíř se kromě opravování starých mistrů činí i na vlastních dílech. „Já bych se asi zbláznil, kdybych měl jen pořád něco restaurovat,“ vysvětluje autor.
Ve volné tvorbě se vyjadřuje v úplném protipólu ke komplikovaným barokním obrazům, když inklinuje k absolutní jednoduchosti. Naposledy mohli lidé jeho díla vidět na výstavě k autorovým osmdesátinám v pražské galerii Perla. A už teď balí další svoje obrazy pro výstavu, která je v jednání.