V rozhovoru Vladimír Dolejský komentuje nejen kauzu pokácení stromu v Lukově u Úštěku, kterou jsme sledovali, ale také vlčí boom v Českém středohoří a úspěšný projekt LIFE, vracející do oblasti ohrožené přírodní druhy.

Vaše agentura kritizovala postup městského úřadu v Úštěku, který povolil soukromému majiteli pokácení vzrostlé lípy v správně podřízené vesničce Lukově. Co bylo na rozhodnutí Úštěckých špatně?
Výrok úřadu nebyl řádně a přezkoumatelně odůvodněný. To se děje často. Zdůvodňování v povolovacích procesech je klíčové, i když se týká takových banálních věcí.

Pro paní, která strom sázela, jeho pokácení banální nebylo. I proto uvítala vaše rozhodnutí.
To jsem rád a slovo banální jsem samozřejmě myslel spíš v uvozovkách – když tento případ srovnávám například se zdůvodněním vyhlášení chráněných území a dalších klíčových procesů. Pokud by ale i takových případů se stromem bylo v celé České republice 156, máme z toho už celé stromořadí. Smysl má záchrana každého stromu, zvlášť pokud má pro někoho velký symbolický význam.

SimOnaVinš s rozhodnutím Agentury ochrany přírody a krajiny.
Pokácení lípy nebylo v pořádku, dali zapravdu umělkyni rozzlobené na sousedy

Co ale kritika vaší agentury vůči úštěckému městskému úřadu znamená fakticky?
Teoreticky můžeme podobná rozhodnutí zrušit. Ale ten strom už je pokácený a my bychom zrušením rozhodnutí pravděpodobně zrušili i povinnou náhradní výsadbu, což nechceme. My tou kritikou metodicky nabádáme úřad, říkáme mu, úřadujte a zdůvodňujte lépe. I my ale někdy můžeme úřadovat lépe.

Úštěk v rozhodnutí o povolení kácení argumentoval špatným stavem stromu, prý byl nebezpečný pro okolí. Není to dostatečně racionální důvod?
Pro úředníka je bezpečí lidí citlivá věc. Často má při rozhodování na jedné misce vah ochranu přírody a na druhé riziko ohrožení lidských životů. Je tu ještě prostřední možnost - dát z každé strany ceduli „nepřibližujte se“. Ale každá cedule je škaredá a já nejsem jejich příznivcem. Navíc už konkrétní případy z praxe ukazují, že se tím úředník podle platné legislativy nemůže zcela vyvinit.

Polární záře nad Českým středohořím po páteční půlnoci byla opravdu úžasná.
FOTO: Polární záře nad Českým středohořím. Nebeská show, která brala dech

Úřednice z úštěcké radnice prý přijímá podobné žádosti o pokácení stromu na soukromém pozemku jak na běžícím pásu. Lidé podle ní v žádostech poukazují na špatný stav stromů kvůli klimatickým změnám, především suchu.
Stromy jsou teď opravdu v defenzivě a mají menší rezistenci vůči všem biotickým i abiotickým atakům. To je nezpochybnitelné. Ale nemělo by se k nim jen proto přistupovat plošně. Většinový postoj společnosti je mít okolí čisté a nerizikové, většina lidí chce vidět i les v řádcích a bezzásahovost je jim cizí. Jen menší část společnosti se zabývá nezpochybnitelným významem každého jednotlivého stromu a jeho ochranou. A i této části veřejnosti musíme naslouchat.

Vladimír Dolejský
Vladimír Dolejský, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, regionální pracoviště České středohoří.Zdroj: se svolením Vladimíra Dolejskéhoje od července 2023 ředitelem regionálního pracoviště Správa CHKO České středohoří. Narodil se v roce 1964. V letech 1983–1987 vystudoval Lesnickou fakultu VŠZ v Brně, v letech 1993–1997 absolvoval doktorandské studium na Lesnické fakultě VŠZ v Praze. Pracoval jako lesník, zástupce oblastního inspektora, výrobně-technický náměstek státního podniku Lesy ČR, v roce 2007 byl pověřen jeho řízením. Později působil jako ředitel odboru ochrany lesa České inspekce životního prostředí, jako ředitel odboru péče o národní parky či jako ředitel Školního lesního podniku MENDELU. Je členem vědecké rady České zemědělské univerzity v Praze. Od února 2014 působil na MŽP jako náměstek ministra, řídil sekci ochrany přírody a krajiny, od roku 2023 byl na téže sekci jako vrchní ředitel. Do Litoměřic dojíždí z Vysočiny.

Vykročíme-li z Úštěku trochu dál do krajiny, vidíme, jak celé lesy Českého středohoří decimuje kůrovec a kácí se a kácí. Jak bude CHKO vypadat za pár let, budou v ní rozsáhlé holiny?
Doufám že ne. Nezáleží to jen na naší agentuře, ale třeba hlavně na lesnících. Z těch místních mám dobrý pocit. Také jsem rád za legislativní návrh na prodloužení doby obnovy výsadby ze dvou na pět let a na prodloužení doby zajištění vysazených stromků, což dává šanci sukcesi, přirozené obnově na určité části lesa. Jaký to může mít efekt na podobu krajiny, to uvidí spíš až naše děti za nějakých dvacet-třicet let. Ale jsem v tom optimista.

Chápu správně, že jste vyhraněně proti plošnému kácení?
Ano. Viděl jsem za své praxe před několika roky i holinu na třiceti hektarech v NP České Švýcarsko, něco takového tam vůbec nepatří. Není ekologické, ale ani ekonomické podobným způsobem šokovat krajinu, kterou zcela otevřete větru a slunci. Dochází při tom k totální změně ekosystému, není to ani estetické.

Akademický sochař Libor Pisklák s pomocí veřejné sbírky dokončuje umělecké dílo, které Hlinští odhalí v květnu u cesty na Hradiště. Lidé se skládají na sochu Středohoře. Tvůrce ji tesá do 14tunového bloku pískovce.
Skládají se na sochu Středohoře. Tvůrce ji tesá do 14tunového bloku pískovce

Vaše agentura už několik let podporuje vlčí boom v české krajině. To asi není příliš populární téma především u farmářů, že?
Vidět stáda s kusy napadenými vlkem je samozřejmě velmi senzitivní zážitek. Poškozeným chovatelům rozumím, s řadou z nich jsem mluvil. Mají škody na ovcích, kozách, už i na telatech. V mém dřívějším působišti na MŽP jsem měl nad programem péče o vlka patronát a podílel jsem se na přípravě takových dokumentů, jako je takzvaná újmová vyhláška, „pohotovostní plán“ a dotační podpory pro farmáře. Jejich obsahem je například to, že můžou chovatelé využívat rezortní dotace na pořízení ohradníků nebo pasteveckých psů. Dá obrovskou práci pasteveckého psa vycvičit, ale stát to zaplatí. Máme také efektivní pohotovostní plán, který může skončit až odstřelem nebezpečného vlka.

Daří se vlkovi i v Českém středohoří?
Vlci tu byli opakovaně viděni. Právě v uplynulých dnech došlo k potrhání ovcí u místního chovatele. Zatím jsme v procesu zjišťování, zda šlo o vlka, nebo o nějakého velkého silného psa. S velkou mírou pravděpodobnosti šlo ale právě o vlka nebo jejich skupinu. Stavy se rok od roku zvyšují, a to i v Ústeckém kraji.

Z posledního výřezu náletů nad vodárnou u Hlinné.
Středohoří prokouklo a ožívá. Náletů ho zbavují i hlinští dobráci na Holém vrchu

O vaší agentuře bylo v poslední době hodně slyšet díky projektu LIFE, podpořenému evropskými penězi. Bylo to jen díky dobré PR práci, nebo tento projekt i pracovní náplní úředníků zastínil rutinní záležitosti agentury?
Já přišel loni prakticky už po konci tohoto projektu. Byl skvělý a také skvěle odpropagovaný. Právě propagace byla jeho klíčovou součástí, když vlastně vyzýval nejen farmáře, ale i širší veřejnost, ať se také podílí na ochraně přírody. Věřím, že jednou bude taková neinstitucionální ochrana samozřejmější a naše agentura nebude na některé aktéry působit tak represivně.

Dojíždíte k nám z Vysočiny. Jak se vám tu líbí?
Na Vysočině převažují monotónní lesy, tady jsou velmi různorodé. Nejen lesy, ale i architektura a obyvatelstvo. Ta změna je pro mě obrovská výzva, snažím se váš kraj s pokorou poznávat a sloužit mu. Z míst, která jsem si oblíbil, můžu zatím zmínit Bílé stráně, kam chodím běhat. Když mám v úřadu hotovo, často si vyjedu do krajiny. A možná víc než po kytkách a po zvířatech se dívám po architektuře, po kulturních, historických a duchovních symbolech. Nacházím je třeba ve vesnicích, na loukách typu Hradišťany nebo u Konojedských rybníků.

Mohlo by vás zajímat: Tak to vypadá v podzemní nacistické továrně Richard u Litoměřic

Zdroj: Deník/Karel Pech