Na čajích se tančil Ústečák. Kdo ho neznal, neměl šanci, vzpomíná Zuzana Dobrá

Ústí nad Labem, kde prožila první lásku a oblíbila si i své první zaměstnání, se Zuzaně Dobré nesmazatelně vrylo do srdce. Letos oslaví 89. narozeniny a i dnes na své rodné město ráda a často vzpomíná. „Jak jsem mohla, tak jsem se tam vracela,“ usmívá se milá dáma.

Kvůli bytu se však přestěhovala do Mostu, kde s manželem založili rodinu. „Měla jsem ráda procházky po starém Mostě,“ vzpomíná.

V Ústí nad Labem přišla na svět ještě za první republiky. „První vzpomínku mám na kočárek, co byl tehdy moderní. Takový vysoký, černý s okýnky,“ říká žena, která se narodila do smíšeného česko–německého manželství.

Muzika je můj život, sjezdil jsem s ní Evropu, vzpomíná hudebník Josef Malypetr

Mostecko

V krajské metropoli chodila až do roku 1945 do německé školy. Dobře se učila, ale válka studiu nepřála. „Vzpomínám si na nálety. Když byla jasná noc, pozorovali jsme nebe. Bylo slyšet takové bzučení, pak jsme vždycky počítali do osmi a pak bombardovali, byly slyšet výbuchy,“ popisuje. Jedna z jejích vzpomínek se týká také bomb, které dopadly nedaleko kostela. „Šli jsme se podívat na tu spoušť, co bomby udělaly, ještě se z těch budov kouřilo. Bylo to strašné,“ pokračuje. „Také si pamatuji, jak jsme v noci utíkali do krytů.“

Zažila také hlad. „Všechno bylo na lístky. Nikoho na venkově jsme neměli, že by nám něco posílal. Opravdu jsem měla hlad. Pamatuji si, že když jsem dostala mléko, tak jsem ho vždycky hodně rychle už po cestě vypila, i v zimě. Tak jsem se na to těšila,“ vypráví ve svém pokoji v Domově sociálních služeb v Meziboří, kde už několik let žije. A je tam spokojená.

V 17 letech šla pracovat do chemických závodů v Ústí, zaučila se tam jako laborantka v koloristické laboratoři. Testování a kontrolování barev ji bavilo. Ve městě na Labi prožila také svou první lásku. „Jmenoval se Josef. Ale pak šel na vojnu a tam ho zavřeli. Prasklo na něj, že byl ještě v Ústí zapojený do protikomunistické činnosti. Dostal dva roky,“ vypráví smutně. Později se v Ústí zamilovala do svého budoucího manžela. Ve 20 letech měla svatbu, byli spolu 50 let.

V chemičce zažil několik výbuchů. Ve volném čase Jiří Holeček vyrážel na výlety

Mostecko

V krajském městě žila do svých 23 let. „Do Mostu jsme šli kvůli bytu. V Ústí nebyla naděje na byt. V Mostě ano, tam jsme dostali na Skupovce 1+1. A byli jsme šťastní,“ vzpomíná s úsměvem.

Ústí jí ale zůstalo v srdci nesmazatelně zapsané. Ve svém pokoji ukazuje dvě knížky o něm, kterými si dodnes často listuje. „Šla jsem do Mostu jen kvůli bytu. Jinak bych z Ústí nikdy neodešla. Ústí jsem měla a mám hodně ráda. Je to moje rodné a zamilované město,“ vyznává se.

V Mostě pracovala v galanterii, šití a pletení bylo ostatně jejím koníčkem, ale brzy otěhotněla. „Chodili jsme s kočárky na louku. Tam jsem to měla ráda. Přes Skupovku, kde byla udupaná hlína, na louku. Teď to tam vypadá úplně jinak,“ zamýšlí se seniorka.

A kam nejraději vyrážela na výlety? „No do Ústí. Jak jsem mohla, pořád jsem byla s kočárkem v Ústí. Měla jsem tam i kamarádky. I potom, když byl kluk větší. Pořád jsem se tam vracela,“ podotýká.

Otevřením cukrárny si Milada Rodinová splnila sen. Na dobroty se stály fronty

Mostecko

A vrací se tam stále i ve vzpomínkách. „Chodili jsme na čaje do Tyršáku. Hodně. Tančili jsme Ústečáka, to byl takový náš tanec. Kdo ho neuměl, neměl šanci,“ směje se Zuzana Dobrá. A právě písnička Zuzana je i její oblíbenou. „Matuška, to byl fešák, toho jsme měly hodně rády. A taky Glenna Millera,“ vzpomíná.

Z Ústí nad Labem ráda vyrážela na Telnici, Komáří vížku nebo do Krušných hor. V Mostě pak bydlela 60 let. „V roce 1969 se tam otevřela plnírna bombiček, jak bývaly ve starém Mostě autobusové garáže. Tam jsem pak pracovala. Až do důchodu, nakonec jsem dělala i mistrovou,“ pokračuje.

I na Mostecku našla místa, kam ráda vyrážela. „Do Rudolic s dítětem, měla jsem to tam prošmejděné. Do starého Mostu nebo na Fláje. Ale Ústí je Ústí, pořád mě to tam táhlo,“ uzavírá paní Dobrá.