Už za tři roky má stát v Terezíně hodně netradičně tvarovaná stavba. Zatím jen na papíře vidíme, že má být zčásti prosklená, opláštěná dozelena zoxidovanou mědí. A nahoře se světlíkem, který dovnitř přivede duhové světlo. Už jen obrázek návrhu byl jako rudý hadr pro některé místní obyvatele, kteří jsou léta zvyklí na tradiční historickou podobu centra. Kde mají sami problém prosadit cokoli nového. A kde o kousek dál nezadržitelně chátrají kulturně významná kasárna.

S progresivním návrhem uspěla architektka Marcela Steinbachová a její tým Skupina v soutěži, kterou vypsal terezínský památník na rekonstrukci muzea ghetta. „Opičárna“, hnus“, „peklo“, měli hned jasno lidé na facebooku Litoměřického deníku. Architekti odmítají, že by jim šlo o to zanechat po sobě nějaký umělecký „pomníček“ bez ohledu na místo, kde má budova stát. Naopak, za tím, proč má být právě v Terezíně, je podle nich hodně přemýšlení mnoha odborníků.

Marcela Steinbachová připouští, že jde o moderní, současný tvar. „Ale že jde o současnou architekturu, automaticky neznamená, že by byla arogantní,“ dodává architektka. Při hledání podoby novostavby architekti vycházeli z analýzy místa a zdrojů z archivu muzea. Volně se inspirovali ilustrací mladého vězně ghetta Petra Ginze. Ten v představách i v kresbách rád unikal do fantazií. Což byl v realitě ghetta jeden z klíčů, jak přežít každý den. Tvar budovy směřující vzhůru má vyjadřovat naději člověka v kritické situaci. Na návrhu se podílel i americký architekt Steven Holl, který je podepsaný pod soukromými a veřejnými budovami po celém světě. Včetně obdivovaných Muzea moderního umění v Helsinkách nebo haly americké univerzity MIT.

V týmu se Steinbachovou byl i kurátor David Korecký. Ten připomíná, že kritizované převýšení nad obytnou zástavbou je obvyklé například u kostela, pošty, divadla nebo radnice. „Je to upozornění, že jde o stavbu veřejného významu, výjimečný bod historie,“ říká kurátor s tím, že i veřejné stavby běžně používají zelenou zoxidovanou měď a transparentní sklo. Podle kurátora má průhlednost stavby svou symboliku. „Není to hrad, zámek nebo pevnost. Materiál zve lidi dovnitř, říká, jsem tu pro vás,“ vysvětluje Korecký. A vyzdvihuje, že památník do přístavby nechce pozvat jen platící turisty. Tady totiž ještě nemají být turnikety a budou se tu moct setkávat i místní. Ti také bez placení projdou do kavárny muzea.

Sedmičlenná komise návrh jednomyslně vybrala jako vítězný. Organizátor soutěže Igor Kovačevič bere postřehy lidí na facebooku Litoměřického deníku vážně. A je o nich připraven spolu s architekty mluvit na diskusi, plánované v Terezíně. „Nakonec se to bude líbit,“ je přesvědčen Kovačevič. A připomíná tři a půl tisíce stránek výtek proti Tančícímu domu v Praze. „Lidé protestovali, jak to ničí tradice, jaký je to McDonald‘s. A teď se u toho všichni fotí. Jsme na začátku podobného příběhu pro Terezín,“ ujišťuje Kovačevič.

Přístavba ochrání muzeum před rušnou silnicí

Lidem, kteří o novostavbě diskutovali na facebooku pod naším článkem, vadí necitlivost přístupu k sídlu muzea, ke staré škole. Nová přístavba má ale nahradit jen tmavou prosklenou dostavbu z 80. let. Samotné školy, která projde velmi citlivou opravou, se novostavba prakticky nedotkne. Naopak ji ochrání od hluku a prachu dopravně frekventované Pražské ulice. Počítá se i se zvelebením přilehlého parku Terezínských dětí, Jiráskových sadů a s opravou přilehlých chodníků. I s navrácením kašny do předzahrady muzea, která tam bývala původně.

V odborných kruzích návrh Marcely Steinbachové a Skupiny zaznamenal kladnou odezvu. Památník ale s vítěznými architekty ještě nepodepsal smlouvu. „Jsme teprve na začátku celého procesu, ve fázi architektonické studie,“ popisuje Steinbachová. Po jednání s investorem, zástupci památkové péče, hygieniky, hasiči a dalšími orgány ve studiu návrh dopracují, aby získal sloučené územní rozhodnutí a stavební povolení. Plánem památníku je mít už za tři roky postaveno. „Může se to zaseknout z různých důvodů. Ale v zásadě se to dá stihnout,“ odhaduje Kovačevič.

Bianko šek od památkářů zatím projekt nemá

Lidé v některých komentářích kroutí hlavou nad tím, že by něco podobného mohlo projít přes památkáře v Terezíně. Když místní mají sami problém prosadit si ve městě se specifickou pevnostní architekturou a historií plastová okna nebo solární panel. „Památkáři to viděli a zatím nevydali bianko šek, že přesně toto tam bude stát,“ popisuje Kovačevič. „Počítáme s tím, že celý proces ovlivňují různé vyhlášky a požadavky a s dotčenými orgány budeme hledat optimální řešení,“ dodává Steinbachová.

A že jiné budovy v Terezíně chátrají a tady se mají nalít desítky milionů z veřejného rozpočtu do extravagantní novostavby? „Že jeden dům padá, není důvod, abychom jiný neopravovali,“ reaguje Korecký. „Památník a ministerstvo kultury jako jeho zřizovatele by lidé neměli kritizovat, že chtějí něco ve městě posunout a vylepšit. Sami spíš mohou usilovat o to, aby se ve městě opravily další objekty,“ dodává kurátor.

A to s tím, že investice na rekonstrukci muzea ghetta jde z ministerstva kultury. A není tedy v rozporu s investicemi města, které je například zodpovědné za opravy chodníků či vybraných domů.