Novináři, moderátoři i herci – v to všechno se proměnili žáci dvou škol ve Štětí, kteří zpovídali zdejší pamětníky. Tečku za několik měsíců trvajícím výzkumem udělali v Mělníku v úterý 7. června. To když s příběhy seznámili diváky zdejšího kulturního domu.

Na zpracování příběhu pamětnice Jany Doležalové si pořádně „mákli“ šesťáci a deváťáci ze základní školy v Ostrovní ulici. „Scházeli jsme se ráno před školou, nebo odpoledne po škole. Byli jsme tam někdy i docela dlouho, do pěti hodin,“ prozradili žáci.

V rozhlasovém minidokumentu, který s paní Doležalovou natočili, pamětnice vzpomíná na srpen 68. roku. Tehdy s manželem vyjeli do východního Německa. Děti nechali doma, mezitím vypukla ruská invaze. Když se vraceli, Československo už žilo v jiné realitě. „Mysleli jsme si, že je vojenské cvičení,“ vylíčila žákům seniorka první dojmy po přechodu hranic. V minidokumentu dál popisuje, že před domem u silnice ve Štětí, kde tehdy žila, jezdily tanky. Ty, které mířily od Litoměřic přes Chodouny a Roudnici na Prahu. Štěťanka dodala, že ruské vojáky pamatovala už z 45. roku. „To jsme jim mávali. Teď jsme na ně pomalu házeli vajíčkem,“ podotkla paní Doležalová. Žáci dokonce sehráli úryvky z některých jejích vzpomínek jako divadlo.

Autor výstavy u svých snímků ve fotogalerii nemocnice.
Abych je vyfotil, skrýval jsem se s aparátem v kuchyni, líčí Břetislav Tošner

Seniorka s žáky sdílela i neobvyklý pohled na upálení Jana Palacha. „Je to trouba, nic tím nezískal. Akorát potrestal rodinu. Největší tragédie je, když zemře dítě,“ řekla pamětnice. Takový názor zaujal jednoho z porotců, regionálního publicistu Jiřího Říhu. „Veřejnost Palacha obdivuje za protest proti tehdejší době. Ale málokdo hovoří o tom, jak se cítí rodiče, když jim odejde dítě. Mám dva malé kluky a nedokážu si představit, že bych o jednoho z nich přišel,“ popsal Říha. „Zpracovali jste to bezvadně,“ dodal.

Příběhy opravdových lidí

Deváťandy ze základní školy ve Školní ulici si k natočení dokumentu vybrali Jiřího Dostálka. Jak žákyně popsaly, senior přišel do Štětí za prací do papíren. Vypracoval se do vedoucích funkcí, později začal pracovat na výboru jako místostarosta. Pak byl pan Dostálek i prvním porevolučním starostou. Nakonec založil firmu Unistroj. „Velmi se mi líbilo, že jste se nezaměřili jen na jednu část jeho života. Ale vzali jste to od dětství až do současnosti,“ pochválil žáky porotce Martin Dvořák. Ten jako gymnaziální učitel dějepisu vidí v sousedském projektu organizace Post Bellum velký smysl. „Máme ve škole tendenci přednášet velké dějiny. Mnohdy zajímavější jsou ale tyto příběhy obyčejných lidí,“ zmínil profesor.

Podobně to vidí i lidé ze štětského školství. „Možná jste si uvědomili věci, které jste znali z knížek. Ale neznali jste příběhy opravdových lidí,“ uvedla Ilona Stieranková, zástupkyně ředitele ze základní školy Ostrovní.

Vizualizace. Takto by mohla vypadat nástupiště ve stanici Lovosice.
Takto se promění lovosické nádraží. Cestující se dočkají nových nástupišť

Žáci ve Štětí se s příběhy pamětníků z regionu pochlubili ve středu vedle mladých z Mělnicka. I když byli hodnoceni, nesoutěžili. „Máme z minulosti špatnou zkušenost s vyhlašováním vítěze. Tehdy se někteří cítili dotčení,“ vysvětlil Michal Šimek z Post Bellum.

Příběhy našich sousedů patří k největším vzdělávacím projektům této pražské neziskovky. Od roku 2011 až do ledna 2022 se ve 175 městech ČR zapojilo 2 186 týmů ze základních a středních škol. Za 11 let existence projektu mladí dokumentaristé zaznamenali 2 186 životních osudů.

Dospělí spolupracovníci Post Bellum už natočili okolo 10 tisíc profesionálních vzpomínek. „Patří to k největším pamětnickým sbírkám v Evropě,“ vypíchnul Šimek. Příběhy najdete na webu www.pametnaroda.cz.